Loki

Nechal jsem zhasnout celý pokoj a otevřel jsem dveře. DO něčeho jsem ale hned po prvním kroku vrazil a tvrdě dopadnul na podlahu. „Au!" Promnul jsem si bolavý loket a vzhlédl. Málem jsem v té chvíli dostal infarkt. Naproti mně stál Thor, jen ve večerní tunice, se slzami v očích a děsivě kamenným výrazem. „T-thore........co tady děláš lásko?" „S kým jsi to mluvil?" Otřásl jsem se pod ledově tvrdou větou bez emocí. Děsil mě. „S nikým, vidíš? Nikdo tady není." „Tak s kým?!" Tvář se ani nepohla, ale ledový hlas byl ještě tvrdší a pevnější, než předtím. Nikdy jsem ho takhle neviděl. „J-já váž-„ „Tak naposledy. S kým jsi mluvil?!" Kulil jsem na něj oči a choulil se v klubku na zemi. Teď bylo nejrozumnější říct pravdu. Nedokážu si představit, jaká by mohla být reakce, kdybych znovu neodpověděl. „Tak kdo!" „M-m-matka. M-mluvil jsem s matkou." „Myslíš si, že jsem blázen?! Nebaví mě tvé hry bratře, pověz pravdu." Bodlo mě u srdce. Jako by ledová ruka drtila mé vnitřnosti. „Bratře? C-co jsem ti udělal, že jsi na mě takový?" Rychle jsem se zvednul a došel až k němu. Chytil jsem ho za setnuté pěsti a přinutil ho, se mi podívat do očí. Z těch jeho sršely blesky, ale i tak se pod mým dotekem lehce uvolnil. „Prosím věř mi. Říkám ti pravdu lásko, mluvil jsem s ní." „Ona je mrtvá." „N-ne není. Myslel jsem si to taky, ale vše otec mě vyvedl z omylu. Byla strašně zraněná a tak ji ukryl do ústraní se školenými kouzelníky, jež jí pomohli. Je ale strašně slabá a tak zůstává na odpočinku ve skrýši. Spojil jsem se s ní magií a trochou iluzí." Thor mlčel, dlouho neřekl ani slovo, ale nakonec se na mě přeci jen podíval. „O čem jste mluvili? Co je to, co mi tajíte, a odpověz pravdu." „Nemohu ti to říct. Slíbil jsem Odinovi, že se to nikdy nedozvíš." Chytnul mě za ruce a pevně, skoro až bolestně, je sevřel. „Loki, tohle mi nedělej. Pokud jsi myslel to, že mě chceš chránit vážně, pak mi řekneš, co mi tajíte." Ten nekompromisní pohled mě zahnal do kouta. Podle slibu bych mu to neměl říkat, ale přeci ještě dlouho předtím jsem slíbil, že mu nikdy nebudu nic tajit. Co teď? „Přichází." Nechápavě na mě pohlédl. „Kdo přichází?" „Hela. Naše sestra přichází. Jde si pro trůn a bude šlapat přes mrtvoly."

Hnal jsem se za rychle odcházejícím Thorem po chodbách. „No tak stůj! Nemůžeš tam jen tak vtrhnout! Thore! Všechno se silou řešit nedá!" Nestíhal jsem mu, byl moc rychlý. Ale snažil jsem se. Běžel jsem, seč mi síly stačily a nepřestával na Thora pokřikovat. Když už se mi pak neodvratně ztratil za rohem, nadobro jsem to vzdal a začal brečet. Sesunul jsem se podél zdi na zem a nechal slzy, ať si razí cestu po tvářích. Pažemi jsem si objal kolena a schoval hlavu tak, aby nikdo nevidět mé uslzené tváře. Nevím, jak dlouho jsem tak na zemi seděl, než mě někdo popadl a postavil znovu na nohy. Poplašeně jsem si setřel slzy z očí a rychle zamrkal, aby se mi opět zaostřilo vidění. „T-thore?" Přede mnou stál můj milovaný už s o dost přátelštějším, i když stále tvrdým výrazem a starostlivě si mě prohlížel. „Omlouvám se." Nechápavě jsem se na něj podíval. „P-proč? Za nic nemůžeš, to já se omlouvám. Měl jsem ti to říct rovnou a ne až po tom, co jsi mě nachytal. Neměl jsem tě tak zanedbávat a chodit místo toho do velké síně a snášet na ni ochranná kouzla. Strašně mě to mrzí." Vzlykal jsem a tiskl si ruce k hrudi. „Loki.........to je v pořádku, ano? Neplač lásko. Může za to Odin. Jak už jsem ti jednou říkal. Nemůžeme za to, že nám nic neříká a štve nás neúmyslně proti sobě." Přitáhnul si mě do hřejivého objetí a já nemohl nic, než se mu s celé duše poddat. „Miluju tě. Moc mě mrzí, že jsem ti něco tajil." „Taky tě miluju a omlouvám se, že jsem byl na tebe zlý." Setřel mi poslední mokré cestičky a za ruku mě začal vést směr královské ložnice. Ach bože, vše otec si ze mě udělá rohožku. Tohle nemůžu přežít v celku.

Tak a je tady další díl! Pardon, ale nestíhám zveřejňovat. Snad se kapča líbila a třeba jste si ji i užili. Bud ráda za hvězdičky a Komenty!

Vaše Tiranis!