Loki

Po probdělé noci jsem požádal Thora, abychom zašli navštívit odina v jeho komnatách. Byl slabý a ležel na posteli v hromadě polštářů. „Otče." „Synové moji. Pojďte a posaďte se." Vyzvání jsme přijali a posadili se každý z jedné strany. „Myslím, že je čas vám vše vysvětlit." Oba jsme kývli a naslouchali. „Už ode dávna náš rod vládne této zemi. Jsme s ní spojeni a čerpáme z ní sílu. Je důležité mít dědice, jež bude zemi držet a chránit. O to důležitější je to po mém fiasku. Vy dva jste mí synové. Jeden adoptovaný, ale přesto je. Zákon nezakazuje tento svazek, ale nebudete mít dědice, který by po letech tento svět přebral. Je důležité, abys právě ty Thore dědice měl. A je to důležité právě kvůli mé chybě. Víte chlapci, máte ještě sestru. Jmenuje se Hela, a je to bohyně smrti. Před lety jsem ji musel vykázat z Asgardu a uzamknout v nehostinné říši, aby nemohla ubližovat. Touží po válce a vládě Asgardu všem ostatním světům. A ona chce být tou, kdo bude vládnout. Dokud ale bude na trůnu někdo, kdo ji bude držet zavřenou, nedostane se sem a po čase zemře na stáří, tak jako každý. Jenže je ve vašem věku a život má před sebou. Nemohu dopustit, aby se sem dostala, proto ta korunovace a manželka. Je mi líto, že jsem vám to neřekl dřív." Seděl jsem neschopen slova. Máme sestru a ta nás chce všechny zabít. Thor musí mít děti? Manželku? Neustál jsem to a odběhnul pryč. DO oči se mi začaly tlačit slzy. Ta takhle to má skončit? Mám žít s pocitem, že nikdy nemůžu mít svou lásku? Nesnažil jsem se ani ty horké proudy vody zastavit. Bylo by to marné.

Thor

„Nech mne otče, abych si to ještě promyslel. Třeba najdeme nějaké řešení." Opustil jsem komnatu a šel hledat svého milovaného. „LOKI!" nic. „LOKI!" Volal jsem a pobíhal po paláci. Nakonec jsem ho našel na věži. Plakal, až se zajíkal a tiskl se k zábradlí. „Lásko......." „Už jí nejsem Thore. Neposlouchal jsi?! Mušíš se oženit s ženskou!" „........poslouchej mě prosím. Nějak to vyřešíme, najdeme řešení. To že ty nemůžeš mít děti neznamená, že to nějak nepůjde zařídit." Loki přestal brečet. Vlastně přestal dělat cokoli. Doslova ztuhnul uprostřed pohybu. V mžiku jsem byl u něj a snažil se zjistit, co mu je. „Zopakuj to." „Co?" „No to co jsi říkal." „Že najdeme jiné řešení, protože nemůžeš mít děti? Byla to prvda, vždyť-„ „Ty jsi genius!" Loki mi skočil kolem krku a začal se smát jako smyslů zbavený. „J-jsi v pořádku?" „Ano! Ano jsem!" Smál se a tiskl se ke mně. Objímal jsem ho nazpět a hladil ho po zádech a vlasech. Muselo mu přeskočit. „Honem vstávej! Musíme to říct otci!" „Loki! Říct co?" Zastavil se a s tím nejkrásnějším úsměvem se mi zahleděl do očí. „Řekl jsi, že nemohu mít děti, ale to není pravda! Můžu!" „Nerozumím." Loki se smál a tahal mě za ruku. „Já už děti mám. Třikrát jsem otcem a jednou matkou! Slyšíš správně, matkou! Dokážu to znovu. Můžu mít děti!" Smál se a táhl mě pořád dál. Už byl skoro u otcových komnat, když jsem ho na sílu zastavil. „O čem to sakra mluvíš?! Jaké děti?!" „Víš, nejsou to úplně děti, ale spíš mláďata. Miluju je do jednoho a skryl jsem je kouzlem tak, aby je nikdo nenašel. Stará se o ně jedna stará čarodějka. Viděl jsem je naposledy před rokem." Nechápal jsem, prostě nechápal. „Umím se svou magií tak trochu proměnit v co chci. Mohu se přeměnit tak, abych mohl odnosit dítě." Doslova mi spadla brada. Koukal jsem na něj jako na zjevení a nedokázal to pochopit. „T-ty dokážeš..............co?!" „Musíš se s tím smířit později, teď je hlavní to říct otci." Nečekal už na mě a rozeběhl se ke dveřím komnat. „Počkej! Jdu s tebou!"

Tady máte další kapitolu! Doufám, že se líbí a třeba mi za ni dáte i hvězdičku! Jinak jsem se rozhodla celý příběh ještě o něco prodloužit, proto nečekejte konec u 60 a asi ani u 70 kapitoly.

Vaše Tiranis!