Thor

Ráno jsem se probral stulený k nahému dokonalému tělu. Usmál jsem se a prohrábl havraní vlasy, co mému andělu padaly do tváře. Oční víčka se zatřepotala a já měl znovu to privilegium spatřit nejnádhernější a nejjasnější zelené oči na světě. „Dobré ráno." „Dobré." Vtiskl jsem mu pusu na čelo a pohladil ho po paži. Oba jsme se na sebe usmívali a tiskli se k sobě. „Líbil se ti vánoční dárek?" „Moc." Musel jsem se stále usmívat pod vzpomínkou, kdy se na mě Loki vrhnul hned, co rozbalil svůj poslední dárek. „To jsem rád." Chvilku jsme se ještě převalovali v posteli, než jsme se rozhodli vylézt z postele a pouklízet všechno, co jsme včera nestihli. Nasoukal jsem se do tepláků a přes bílé tričko jsem si přetáhl jasně červený svetr s bílými vločkami. Včera jsem ho dostal od Lokiho k vánocům. Ten blázínek mi ho sám upletl. Já bohužel nic takového neumím a tak jsem mu musel obstarat dárek jinak. „Jak se ti líbím?" Loki vešel do pokoje ve svém normálním domácím oblečení, jen vlasy měl čímsi sepnuté. Až když se otočil, pochopil jsem, že má ve vlasech šperk, co jsem mu vyřezal ze dřeva. „Neodolatelný jako vždy." Políbil jsem ho lehce na rty, než jsem se sám před ním zatočil v novém svetru. „Perfektní." Zasmáli jsme se a šli uklízet.

„Nechceš přeci jen zůstat ještě dneska doma?" „Jen překontroluju krmelce a hned budu zase u tebe." „Tak já půjdu s tebou." Loki se nenechal odbít. Chtěl být dneska se mnou a já mu byl za to jedině vděčný. „Tak se teple obleč a vyrážíme." Jak jsem řekl, tak se i stalo a tak jsme po dvaceti minutách vyšli teple zachumlaní z domku ven. Obešli jsme sotva polovinu krmelců, než si začal Loki stěžovat, že je mu zima. Nechal jsem proto zbytek být a vydal se s mým snoubencem zase zpět, aby mi neumrznul. Nedošli jsme ale nijak daleko, než nás zastavili čtyři muži v prapodivném oblečení. Šlo vidět, že jim je chladno a podle oděvu určitě nebyli odsud. Kdybych byl paranoidní, řekl bych, že musí být z...... „Thore, oni jsou z Asgardu." „To je hloupost Loki. Jak by nás našli?" Můj přítel se na mě namáčkl, zatím co ti muži došli téměř k nám. Jeden z nich předstoupil do popředí a sjel nás pohledem. Zašklebil se a pak se otřásl zimou. „Princi Thore, byli jsme pověřeni vás i s vaším bratrem dopravit zpět na Asgard. Prosím neklaďte odpor a bude s vámi zacházeno slušně. Vše otec si žádá vaši přítomnost." Vztáhl ruku, ale já jej odbyl a couvl jsem i s Lokim o pár kroků dozadu. „Nikam nejdeme." „Pak tedy nemáme jinou možnost." Všichni čtyři odkudsi vytáhli zlatá kopí, jež mají neskutečnou magickou moc a namířili je na nás. Proti čtyřem nemáme šanci. Ani já se svým kladivem je po tak dlouhé době bez blízkosti magie nepřebiji. „Thore, tohle nemá cenu." Loki mě křečovitě držel, ale poposunul se blíž ke strážným. „Co to děláš?" „Stejně nás přemohou. Jsi pryč moc dlouho na to, abys pobil polovinu vesmíru." Lokiho oči se leskly slzami, ale pustil se mě a přešel ke dvěma strážným a podal jim ruce. „Ne, Loki počkej!" Ale už bylo pozdě. Všichni tři zmizeli v duhovém mostě. Přihnal jsem se k těm zbývajícím dvěma a rychle je chytil za ruce. „Pohněte! Tak bude to?!" Byl jsem dost nepříjemný, toho si oba všimli a tak raději udělali, oč jim bylo řečeno. Ještě jsem si přivolal Mjolnir, než jsem se vytratil v barevném světle.

Jen co jsem přistál na tvrdé zemi, ucítil jsem náhlou sílu. Znovu jsem byl silný, jak by bůh měl být a věřil jsem, že i Loki byl na tom lépe, než předtím. Rozhlédl jsem se, ale nikde jsem ho neviděl. Otočil jsem se, ale ani za mnou nebyl. „Už jej odvedli do velkého sálu. Čeká na vás Odin." Heimdall stál na svém stupínku jako vždy a v ruce třímal zlatý meč. „Děkuji příteli." Chytl jsem kladivo a vznesl se do vzduchu. Honem do paláce.

Tak a už jsme zpět na Asgardu! Líbí? Doufám, že jo. Dejte hvězdičku a koment!

Vaše Tiranis!