Loki

Podzim se překlenul v zimu a my dva se už nemohli dočkat midgarďanského svátku. Lidé zde uctívali jednoho z dávných bohů a pověstí o jeho synovi si zpestřili svou minulost. Za hříchy všech lidí se prý nechal ukřižovat a očistil je tak od všech stávajících i budoucích prohřešků. Je to krásná pověra a vztahuje se k ní i krásná tradice. Proto jsem dlouhou dobu proseděl nad knihami a kuchařkami a po večerech vykrajoval cukroví. Všechno bylo skvělé a v den vánoc to bylo snad ještě lepší. Už od rána se ode mě Thor ani nehnul a pomáhal mi úplně se vším, co jsem dělal. Společně jsme prostřeli, uklidili, nazdobili stromeček, navařili štědrovečerní jídlo a po perném dni i zasedli ke stolu. „Řeknu ti, že už se vůbec nedivím, že mě pořád peskuješ. Té práce tady je až nad hlavu." Thor se usmíval, zatím co jsme jedli hráškovou polévku s osmahlou houskou. Zasmál jsem se a pokýval hlavou. „Teď už mi v obýváku botami nenašlapeš." „To už určitě ne." Oba jsme se zasmáli a vystřídali polévku za kapra s bramborovým salátem. „Ale uvařil jsi to úžasně. Vážně je to moc dobré a to víš, že já ryby moc nemusím." „To mě těší. Víš lásko, rád bych splnil ještě jednu tradici, než se vrhneme na naše skromné dárky." Snažil jsem se moc nedat najevo, jak jsem nervózní. Thor byl vážně zaujatý mou prosbou a téměř okamžitě se musel začít vyptávat, o co jde. „Pokud nechceš, tak nemusíme." „Ale já přeci neříkám že ne, jen bych chtěl vědět, o co jde." „To ti neřeknu. Jen ano, nebo ne." Thor se na chvíli zamračil a dál jedl své jídlo. Už jsem si myslel, že jsem snad celý večer pokazil, když se z opačné strany malého stolu ozval zhrublý hlas. „Tak tedy ano." „V-vážně?" Kývl a usmál se na mě. Musel jsem se štěstím usmívat jako blázen. „Děkuju." „Snad není zač."

Poté, co jsme dojedli a ujmuli se pár tradic, co lidé normálně dělají, jako je pouštění lodiček nebo krájení jablka jsem konečně Thorovi prozradil kousek mého přání. „Obleč se do něčeho teplého, ale hezkého. Za čtvrt hodiny tady bude Jane a odveze nás." „Jane? Odveze? Co mi tajíš miláčku?" Thor se smál, ale poslechl mě a tak jsme po čtvrt hodině stáli ve svých nejlepších šatech a teplých bundách před domem. Jen co před dveřmi zastavilo auto, vyběhli jsme ku předu, abychom co nejméně mrzli. „Ahoj kluci! Tak jste připraveni?" „Jo, ale Thor pořád nic neví, tak mu to neříkej." „Spolehni se." Zasmála se a rozjela se po odhrabané cestě zpět do města.

„Řeknete mi už konečně, co tady děláme?" Stáli jsme zrovna před kostelem a pomalu ale jistě se blížili ke vstupu. „Jdeme na mši Thore. Tvůj prozíravý přítel chce porozumět naší kultuře a tak tě vzal do kostela." Jane se smála na celé kolo a táhla nás dovnitř. Opravdu to tady bylo hezké. Malý kostel s dřevěnými lavicemi a zlaceným oltářem. Okna byla vyskládaná různobarevným sklem, ale teď pozdě v noci a navíc v zimě to asi nevynikalo tolik, jako v létě. Všude byly nějaké obrazce a sošky andělíčků a svatých. Opravdu pěkné místo. Alespoň trochu mi to připomínalo nebeské království Asgardské, do kterého se už nikdy nevrátím. Všichni utichli a celý ten dlouhý obřad začal. Když jsme se pak vraceli domů, prozpěvoval jsem si písně, co se zpívaly ze zpěvníků. Thor se ke mně přidal a tak jsme Jane málem doháněli k šílenství. U domku nás doslova vyhodila z auta a jen s krátkým ahoj rychle zmizela pryč. Museli jsme se smát jako paka. „Děkuji, že jsi se rozhodl jít se mnou." „Není vůbec zač, ale kdybys mi alespoň řekl, kam jdeme, mohl jsem se trochu lépe přichystat." Zasmál jsem se a táhl Thora dovnitř do srubu. „Copak by mohl být můj drahoušek ještě lépe připraven? Vypadal jsi přece skvostně." „Možná, ale alespoň bych si učesal vlasy." Zasmál se a zabouchl za námi dveře. Přitáhl si mě k sobě a něžně mě políbil na rty. „Tak a teď můžeme začít s rozbalováním dárků." Znovu mě políbil a začal ze mě sundávat bundu. Zasmál jsem se a jemně ho odstrčil od sebe. „Pako. Prvně ty dárky pod stromečkem." Zvedl ruce v obranném gestu a pohodil hlavou. „Fajn, jak chceš."

Tak jo, jak jsem říkala tak do doby, co budou na Midgardu, tak to bude spíš taková idilická rodinka. Samé sladké bůh ví co všechno a tak. Ale to brzy skonší, jelikož i náš příběh se řítí ke konci. Pokud se tahle kapitola líbila, a doufám, že ano, tak mi dejte hvězdičku. Nepohrdnu ani komentářem, naopak mi uděláte radost! A kdo z vás to podle konce nepoznal, tak další kapitolka bude asi 15+.

Vaše Tiranis!