Loki

Bylo už pozdě večer, když jsme šli spát. Musel jsem Thora podepřít, protože už byl v polospánku, ale nakonec jsem ho do postele dostal. „Loki, pojď už spát." „Ještě musím něco zařídit. Hned budu zpátky." Nechal jsem ho v posteli a šel jsem uhasit krb. Nebudeme riskovat, že se mám to tady podpálí. Sfouknul jsem všechny svíčky a zalil plameny v krbu vodou. DO chvilky jsem pak zalezl do postele ke svému úžasnému sexy příteli. Opřel jsem si hlavu o jeho hruď a zavřel těžká víčka. „Dobrou noc Thore." „Dobrou lásko."

Probudil jsem se až pozdě ráno stále stulený půlkou těla na té Thorově. „Už jsi vzhůru?" Usmál jsem se a zvedl svůj rozespalý pohled k usmívajícímu se blonďákovi. Jezdil mi prsty lehce po paži a tvořil tak na ní abstraktní obrazce. „Hmmm. Ale spalo se nádherně." „Já už musím jít. Uvidíme se u oběda." Slezl jsem z něj, ale smutně se podíval do jeho pomněnkových očí. „Už zase? A kam? Vůbec na mě nemáš čas." Opálený blondýn se zasmál a rychle se začal oblékat. „V noci napadl sníh lásko. Musím odházet cestu, ať se tady vůbec Jane dostane a pak zkontroluju těžní stanoviště a krmelce pro zvířata. Vážně buď rád, že jsem tak optimistický s obědem." Chápavě jsem kývl hlavou a taky se oblékl. „Ale nezapomeň si čepici a šálu. Nechci, abys mi nachladl." „Jsem bůh Loki, nic se mi nestane." „Jasně bůh. Ale takový, co už přes dva měsíce nepáchnul na Asgard. I tvé síly jsou slabší. Netrap mě a vem si tu čepku." Hodil jsem po něm červeného kulicha a zasmál se, když se mu odrazil od obličeje. „Fajn." Poslal jsem mu vzdušný polibek a odebral se do kuchyně. Udělám mu alespoň svačinu a něco teplého na pití. V kuchyni jsem se chytil práce a ani nepostřehnul, že Thor už je u dveří a chystá se odejít. „Tak odpoledne!" „Stůj!" Honem jsem za ním doklusal s černým batůžkem. „Alespoň svačinu. A měj se hezky." Dal jsem mu pusu a díval se, jak se za ním zavírají dveře. Tak a zase jsem tady sám. Ještě, že tady je pořád co dělat.

Thor

Krásně mi na to skočil. Samo sebou, že jsem musel ty věci všechny udělat, ale nezabere mi to víc jak hodinu. Ten zbytek budu plánovat. Všechno bude pro mého milovaného perfektní. Začal jsem prací na těžním stanovišti. V buňce jsem překontroloval záznamy a venku pak smetl ze strojů sníh a zakryl je plachtami, aby nezrezivěly. V krmelcích jsem doplnil nějaké to seno a semena stromů, než jsem se vrátil k chalupě a odhrnul sněhovou nadílku. Letos začala zima nějak moc brzy.

„Tak a je to a teď to důležitější." Vydal jsem se podél téměř zamrzlé řeky k pramenu. Byl tady přenádherný výhled na okolí. Z kamenné vyhlídky jsem smetl trochu sněhu, jež sem napadla a dotáhnul jsem si dva špalíčky na které jsem položil prkno. Dost jsem se nachodil, ale nakonec jsem měl hotovou krásnou lavičku na tom nejromantičtějším místě v okolí. Než jsem pak celý promrzlý došel zpět domů, byl už skutečně čas oběda. „Jsi zpět?" „Jen pro tebe. Po obědě tě chci někam vzít, jestli bys tedy chtěl." „Kam?" Loki se na mě zvědavě díval od plotny a vrtěl kotníkem, tak jako vždycky, když chtěl něco vědět. „Když si chvíli počkáš, uvidíš." Zašklebil se na mě a obrátil se zpět k hrnci. Ten po necelých pěti minutách stáhl z plotny a donesl jej na prostřený stůl. „Pojď, už máme jídlo." „Nenechám se pobízet. Tu svačinu jsem snědl hned z rána." „Tak jsi ji neměl zdlábnout najednou. Teď ale nemluv a jez, nebo ti to vystydne." Hraně mě pokáral a dal se do svého jídla. „Jistě mami." „Tvá matka je i moje.............a je mrtvá." Sakra, už zase jsem přestřelil. Dobře vím, že ji měl Loki rád a stále se trápí, že jí nebyl v tu chvíli nablízku. Také mě to mrzí, ale už se tím tolik netrápím. „Omlouvám se. Už se nezmíním." „Radši jez." Poslechl jsem a začal do sebe cpát bramborovou polévku.

Padam tsssss! A je tady další kapča! Mám problémy s připojením, tak tenhle týden budete hodně čekat. Škoda, jelikož už mám napsaných tak 9 kapitol dopředu. Napište mi koment a hoďte hvězdičku!

Vaše Tiranis!