Loki

„Aaaaaaaaaaa!" Tvrdý náraz mě probral a já se odvážil otevřít oči. To je tedy blbec! Takový neschopný idiot! Vyhodil mě z lodi! „Lhal jsi mi!" „No a?" Tak to bych nečekal. Vlastně je to celkem chytré a obelstil mě, takže? „Jsem ohromen." „To mě těší." Neznatelně se usmál a pak mi pomohl vylézt z malého vozítka na duhový most. V dálce jsme viděli Odina, jak spěchá zpět do paláce. Bylo to vlastně perfektně domyšlené. Neztráceli jsme čas a nechali se přenést duhovým mostem na Zemi. Poslední, co jsem viděl, byl Heimdallův nesouhlasný, ale chápavý výraz. I on musí vědět, co má Thor za lubem.

„Co po mě vlastně chceš?" Hned poté, co jsme se dostali na pevnou zem, jsem se na něj podíval. Pořád netuším, co má vlastně za lubem. Kvůli něčemu mne dostal z paláce, ale stále mi neprozradil, o co přesně jde. „To uvidíš za chvíli." Došel ke krajnici cesty, na které jsme se zjevili a rozhlédl se. Měli jsme štěstí, že tudy zrovna nic neprojíždělo. To nás ten blázen nemohl přenést na méně riskantní místo, než je křižovatka?! Z dálky jsem viděl přijíždějící auto. Jen tak tak se mi vyhlo a nabouralo do Thora. Ten se samo sebou zkácel k zemi, ale ku podivu se smál na celé kolo. „Zbláznil ses?" Dostal ze sebe mezi záchvaty smíchu, když jsem se nepřestával smát. Popravdě jsem se smál tak tisíckrát víc, než můj bratr. „Možná." Z vozu vystoupila nejaká ženská. Ne, nebyla to jen tak nějaká holka. Byla to ta vědecká coura! Co ta tu chce?! „Ahoj Thore." Došla k němu a pomohla mu na nohy. „Nebudu se omlouvat. Zasloužíš si to. Vodil jsi mě za nos." „Ne, ty sis to jen špatně vykládala. Přesto děkuji. Jsi milá, že nám chceš i přesto pomoct." „V pořádku." Usmála se a pokynula nám, abychom si nasedli. Tak jsem taky učinil a o chvíli později už jsme uháněli po silnici a poté prašné cestě někam do pustiny. „Už mi prozradíš ten svůj plán?" Zvědavě jsem se naklonil blíž předním sedadlům. „Tys mu to ještě neřekl? A to si myslíš, že bude souhlasit?" „Ano myslím a ne, neřeknu. Ještě počkej, než tam budeme." Uraženě jsem se posadil zpět a zabořil se do polstrovaného sedadla. Upjatý hromovládce. To je to snad nějaká tajná zbraň, či co? Proč to ví ta lidská husa a já to vědět nemůžu? A co jí takového provedl, že si zasloužil srazit autem? To mi žádný z těch dvou nepoví. Asi budu muset vážně počkat, dokud nedojedeme na místo.

Nakonec nás ta strašná ženská vysadila někde uprostřed pustiny a s ahoj odjela. „Paráda Thore a co chceš dělat jako teď?! Můžeš mi konečně říct cokoli, ať si nepřipadám jako úplný hlupák?!" „Ještě ne. Musíš dočkat času bratře." Vzal si své kladivo a pokračoval po lesní cestě pryč. Dohnal jsem jej, ale nemluvil. Musel jsem hrát alespoň trochu uraženého. Když se ale naprotinám les otevřel a za ním byla nádherná louka s menším domem a protékající říčkou, nedokázal jsem skrýt údiv. „Je to.........nádherné. Jako z pohádek, jež nám četla matka." Thor se mírně pousmál a za celou tu dobu, co jsme byli vedle sebe, patřil ten úsměv mě. Už se na mne nemračil a nesnažil se mne zabít pohledem. „Ano, je to vskutku kouzelné. Trvalo mi dlouho, než jsem to tady objevil, ale jsem za to rád." „A co chceš po mě? Nevypadá to tady na místo, kde by bylo potřeba mých magických schopností." Thor mlčel, nemluvil, zhluboka dýchal. Dodával si jakousi odvahu mi vše sdělit. „Nejsme tady kvůli nějakému nebezpečí, ale kvůli mně. To já potřebuji pomoc. Jsem, jak to midgarďané rádi používají, rozpolcen. Mé emoce jsou to, jež mě trhá na kusy a ty jako skvělý posluchač, můj bratr a kouzelník bys mi mohl pomoci se zklidněním těchto živlů." Když záměrně vynechal cokoli víc, než jen přátelství, sevřelo se mi srdce. Muselo to pro něj znamenat víc, než jen aférku, ne? Znamenalo to tehdy tolik, co pro mě. Alespoň jsem si to myslel. Udivilo mě, co po mě chtěl. Myslel jsem, že mi půjde o život, nebo že to alespoň bude něco riskantního. Vážně jsem nepočítal s tím, že se bude chtít Thor zavřít v dřevěném srubu a meditovat. „To místo je pro tuto aktivitu víc než příhodné." Thor se na mě stále díval s otázkou v očích. Chce vědět, zda mu pomohu. „Co na mě tak koukáš bratře? Copak bych tě mohl nechat na holičkách?"

Myslím, že tohle se mi ani trochu nepovedlo. Začíná se to zase propadat někam do hnoje. Budu ráda za upřímné komenty, protože tohle je vážně šlichta. Tomuhle snad ani nedávejte hvězdičku.

Vaše Tiranis!