Loki

Cítil jsem se jako v mlze. Věděl jsem, že dělám strašné věci, snažil jsem se bránit, ale nešlo to. Když mě pak sestřelili z toho letounu a ten zelený obr mě napadl, měl jsem vážně strach. Nemluvil jsem já, ale někdo jiný. Celou dobu jsem byl jen loutka, šašek na špagátu. A když se mnou začal třískat o zem, jako by mi svitlo. Hlava mě začala příšerně bolet, ale mysl se pročistila. Po tom, co ta zrůda odhopkala zase pryč, ležel jsem ještě dlouhé minuty v proláklině. Jako v transu, jako se zlámanými kostmi jsem se nedokázal pohnout. Když jsem se konečně vyškrábal po dlaždicích do sedu, stála nade mnou celá ta skvadra. Všichni na mě mířili a hrůzně se mračili. Nejvíce mě ale bolel pohled mého bratra. Thore, tolik jsem tě zklamal. Já nechtěl, vážně ne. I kdybych chtěl teď začít plakat, má hrdost by mi to nedovolila. Jediné na co jsem se zmohl, bylo odstrčení nebezpečného šípu stranou a nevkusný žert. „Jestli by vám to nevadilo, teď bych si ten drink dal." Obřík na mě zavrčel a ostatní se snad vítězoslavně ušklíbli. Pak už to šlo ráz na ráz. Nejprve si ale „hrdinové" dopřáli zaslouženou svačinku. Nemohu jim to mít za zlé, přeci jen zachránili svět. A já? Já byl celou tu dobu svázaný pod stolem a přičpendlený Mjolnirem, abych nemohl utéct. Spoutali mě, zavřeli, zpovídali a mučili. Nakonec mi dali náhubek, jako nějakému čoklovi a poslali mě s Thorem na náš svět. Bylo mi jasné, že teď už mě oprátka nemine, přesto mi to přišlo nespravedlivé. Nemohl jsem za to, ale copak to někoho zajímá? Ne! Thor se mnou nechtěl mluvit a kdykoli jsem se na něj podíval, odvrátil pohled. Cítil jsem se v jeho očích, jako odpad. Zraňovaly mě jeho pohledy i jeho chování. Tolik jsem jej zklamal.

Přenesl mě na Asgard a zavřel do cely, ze které měkdysi tak rád osvobodil. Netrvalo více jak pár hodin, než mě předvolali předkrále. Před ním bych se nikdy nepoklonil, ne dobrovolně. Tolik mi ublížil, ževůči němu jsem emočně mrtvý. Jediné co cítím, je zášť a vztek. Vedli měv řetězech s celou gardou, jako nějakého démonického vraha. Já jsembyl jejich král! Má moc nabyla na Asgardu svých starých sil, tak jsem sivykouzlil přelud. Musel jsem přeci před otcem vypadat majestátně, ne? Rozhodněmu neukážu, jak moc jsem strádal a jak mě boj poznamenal. Matka byla celávyklepaná. Bála se o můj život, já taky, ale copak bych jí to dal najevo? Asitěžko. Pro mě už jsem všichni dávno mrtví. „Loki." „Zdravím matko." „Prosím,nedělej to ještě horší." „Definuj horší." „DOST!" Odin se ze svého majestátnéhotrůnu odhodla k nějakému kroku. „Promluvím si s vězněm sám." Odehnalji, mou jedinou svitavou naději. Nenávidím ho. Musel jsem se začít smát. Byloto tak absurdní. Kdyby mě třeba jen vyslechli! Nechali mě to vysvětlit! Ale tone! Raději z něj uděláme nejnebezpečnější bytost na planetě, to jedinéumíme! „Nechápu, proč kolem toho děláte takový povyk." „To skutečně necítíštíhu svých provinění? Všude s sebou přinášíš válku, zkázu a smrt. " Já seneprovinil! To nebyl já! Pochopte to vy podřadní imbecilové! Co jiného dělat,než se doznat k něčemu, co jsem nespáchal a udělat z toho frašku? Nicjiného mi stejně nezbývá. „Na Midgardu jsem jim chtěl vládnout jako shovívavýbůh. Jako ty tady." „Nejsme bohové. Rodíme se, umíráme, žijeme, stejní jakolidé." To snad nemyslí vážně, ne? Vždyť je to hloupost! „Jen o pět tisíc letdéle." „Ta tvoje věčná posedlost trůnem." A to teď jako vytáhl proč? Prostě tojen tak plácne do větru, jako nějakou výtěznou třešinku? Senilní dědek! „Mám naněj nárok!" Ví, že je to pravda, ví to a to ho sžírá. „Měl jsi nárok jenzemřít! Jako dítě! Odhozený na tom zmrzlém kameni. Kdybych se tě neujal, nebylbys tady a nemohl mě nenávidět." Teď jsi tomu dal korunu. Vidíš, je to tvojevina! Já se ale nerozbrečím, to se neboj. „jestli mám být popraven, tak toprosím proveď rychle. Ne, že bych tyhle rozhovory neměl rád, ale..........................nemámje rád." „ještě žiješ jen proto, že si to přeje Frigga, ale už ji neuvidíš.Zbytek života strávíš pod zemí, v žaláři." Zaskočen a dotčennespravedlností jsem jen stál neschopen slova. Až poté, co mě chtěli odvést,musel jsem se ještě zeptat. „A co bude s Thorem? Uděláš toho křupanakrálem, zatím co já budu hnít v žaláři?" Raději bych se zeptal, zda jej zamnou pustí, ale to bych samo sebou nikdy neudělal. Jeho odpověď mě ani trochunezarazila. Prvně mi omlátil o hlavu mé prohřešky a pak mě dorazil zjevnoupravdou. Víc jsem slyšet nepotřeboval, raději jsem se nechal odvést. Pro mépřekvapení to však bylo do mnohem, mnohem střeženější a neprostupnější cely.Tak a začíná mi věčnost.

Chudáček Loki. A on za to přitom vůbec nemohl. Ale copak ho Odin poslouchá? Ne. Popravdě nemám všeotce moc ráda, to už jste si asi všimli. A co jinak, jak se líbí kapča? Dejte hvězdičku a budu ráda za vyjádření!

Vaše Tiranis!