Loki

Zlatou místností se rozléhal křik. Thorovi přátelé odešli a já zde potichu stál a naslouchal otci, jak kárá mého bratra. Hádka však přerůstala v něco víc. Začínal jsem se strachovat. Když se Thor takto rozvášní, neváží slova. Tentokrát to přehnal. Otec se ztišil. To nevěstilo nic dobrého. Chtěl jsem jít bratrovi na pomoc. „Otče......." „Mlč!" Okřikl mě a já zůstal stát jako zcepenělý. Došel až k bratru a začal mu strhávat bojové náčiní. Sebral mu kladivo a zbavil ho brnění. „.........Tě zapuzuji!" Ty dvě slova mi rezonovala v hlavě jako poplašný zvon. Ještě něco zašeptal, než hodil Thorovo kladivo do tunelu za ním a uzavřel průchod mezi světy. Díval jsem se střídavě na otce a zmizelý tunel. Nemohl jsem tomu uvěřit. Thor byl pryč! Podíval jsem se na otce s tvrdým výrazem ve tváři. To přehnal. Nemůže jen tak poslat svého syna na cizí svět a ještě ho zbavit možnosti na návrat!

---

Stál jsem v místnosti s Thorovými přáteli. Ten den jsem se s otcem dost významně pohádal. Vyčetl jsem mu jeho pošetilost a neopomenul několik scénářů, které by mohly nastat. Co kdež Thor na tom světě zemře?!

Teď tady stojím bez jediného slova a poslouchám dohady těch rozmazlených tupců. Všichni se oháněli nesmyslnými argumenty. Jediný alespoň trochu rozumný byl Fandral, který nevědomky obhajoval mé počínání. Mnul jsem si dlaň a pořád dokola se na ni díval. Ještě před pár hodinami pod dotekem mrazivého obra zcela zmodrala. Jak je to možné! Najednou se mi zase vybavil rozhovor s bratrem ten večer před jeho nenaplněnou korunovací. Mohl se s otcem přít o mě? Seděly by na to i všechny nesrovnalosti spojené se mnou. Mohl bych být skutečně modrá mrazivá stvůra? „Jak to ten strážce věděl?!" Volstagg už byl opravdu pobouřen. Musel jsem se nad tím usmát. Vždy hájil Thorova rozhodnutí a to i tehdy, když nás kvůli nim málem zabili. „Já mu to řekl. Měl jít za Odinem hned, jak jsme odešli, ale zdržel se, hlupák. Vůbec jsme do Jotunheimu neměli dorazit." Opravdu jsem si myslel, že to tak bylo správné. „Tys to prozradil?!" „Zachránilo nás to! I Thora! Netušil jsem, že ho za to otec vyžene." Pak vstala Sif. Ta byla z těch všech snad nejhorší. Její pýcha stoupala až do nebes. A teď po mě chce, abych padl před Odinem na kolena a prosil jej, ať mi vrátí bratra zpět? Když budu chtít, můžu za ním zavítat kdykoli budu chtít, ostatně tajné cesty z říše znám jen já. „A když to udělám, tak co?! Mám Thora raději, než kdokoli z vás, ale víte jaký je. Je namyšlený, svéhlavý a nebezpečný. Viděli jste, co dnes provedl. Měl by mít Asgard takového krále?" Ta slova jsem pro jednou myslel opravdu upřímně. Thora mám stokrát raději, než oni. Chovám k němu i city, které jsou na bratry naprosto nevhodné. Ovšem je svéhlavý a nerozvážný. Opravdu si nemyslím, že by byl dobrým králem, alespoň teď ne. Odešel jsem z komnaty a opřel se o velké dveře zády. Tak moc nemám rád ty křupany. Slyšel jsem, jak se o mně baví. Nabyli podezření. No, jsem si téměř jistý, že ze strany Sif a Hoguna to bylo více, než jen podezření. Zato Volstagg a Fandral byli spíše na mé straně. Já si snad ty dva ještě i oblíbím. Vrátil jsem se myslí zpět ke své ruce. Do teď jsem cítil mrazivý dotek jednoho z obrů a magický proud energie projíždějící mi dlaní. Viděl jsem, jak má pokožka modrá a kůže ztrácí na teplotě na hebkosti. Mé nehty zčernaly a pokožka se přeformovala do tuhé nepoddajné kůže s runovými motivy. Vrátilo se mi zpět podezření. Otcovy vyhýbavé témata, rozhovor s bratrem, staré spisy, všechny ty nesrovnalosti. Dostal jsem nápad. Královská pokladnice, tam naleznu pravdu. Rozešel jsem se hradem přímo za svým cílem.

Další kapitola na světě. Doufám že se líbí a těšíte se na další! Budu ráda za hlasy i komenty!

Vaše Tiranis!