Thor

Projel jsem se bolestně po tvrdé lesnaté zemi. Který debil!? Otočil jsem se na kováče, který měl najednou mužskou tvář. „Tohle už mi nikdy nedělej." „Tak mi neber zajatce." „nemáš ani ponětí o co se tu jedná." Hloupě se otočil po směru příletu, než se na mne znovu otočil. To je ale provokatér. „Hrajete tu Shakespeara? Ví vaše matka že halíte se v její závěs?" Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil. „To je mimo tvé chápání kovový muži. Lokiho čeká Asgardská spravedlnost." „Až nám dá tu kostku, je tvůj. Do tý doby se drž zpátky.............turisto." Vztekle jsem po něm hodil svou zbraní, až jej to odhodilo o kus dál. On se ale asi nedal, jelikož po mě vypálil jakýmsi světlem. Hej! Blesky smím ovládat jen já! Rozzloben jeho opovážlivostí jsem do něj poslal pěkný energetický kousek. Co jsem nečekal, byly zlaté paprsky o mnohem větší síle. Sakra, jak to dělá?! Vystartoval jsem proti němu, on mě ale svrhl na jinou trasu a doslova o mě obrousil skálu. Ty jeden opovážlivče! Trefil jsem jej do masky a zachytil oba jeho údery. Tak a seš nahranej. Začal jsem mu ničit přístroj na rukou, on mě však znovu zasáhl paprskem a dal mi čelovku. Tu jsem mu samo sebou vrátil, přeci se nenechám porazit nějakým blbečkem v plechu. Dostal ode mě ještě pár hezkých ran, stejně jako já od něj. Už jsem se chystal mu pořádnou natáhnout, když mě cosi trefilo do kladiva. Proč zase do kladiva? Nemůžete mířit jinam? Vždyť mi ho zničíte. „Hej! To stačí! O co ti jde, proč jsi tady?" To je snad výslech? „Přišel jsem učinit konec Lokiho úkladům." „Tak to dokaž, polož to kladivo." Ten kováč mě začal zase urážet, tak to už jsem se vážně naštval. Jednou ranou jsem ho odhodil a pak se postavil tomu modráskovi. „Chceš, abych ti to kladivo dal?!" Vyběhl jsem proti němu a trefil jeho štít. Měl by se prolomit a rozbít na kusy, on mě však odrazil! Odletěl jsem několik kroků dál. S námahou jsem se pak znovu zvedl. „Už ses zklidnil?" Co jsem na to měl říct? Byl jsem oddělán pouhým štítem! Nakonec jsem se rozhodl pro obezřetnou spolupráci.

Stál jsem teď na můstku s partou zřejmě jakýchsi hrdinů tohoto světa. Ten jeden, asi kapitán se mnou hovořil. Vyprávěl jsem jim o Lokiho armádě a jeho cíli- dobití a podrobení světa. Ten asi chytrý se do konverzace přidal a cosi říkal. V jeho řeči jsem zachytil jen jednu známou věc- Selvig? „Selviga?" „Loki ho ovládá přes nějaké kouzlo..........společně s Bartonem." Začala menší ostrá diskuze, jak postupovat dál. „Je to vyšinutý cvok." Tak to zase ne. Na bratra mi plivat nebudou. „Važ svá slova. Loki možná nejedná rozumě, ale je to asgarďan a můj bratr." A taki milenec a životní láska, jak absurdní, ne? „Za dva dny zabil osmdesát lidí." Tolik? Cos to natropil bratříčku? „Je adoptovaný." Bener raději změnil téma a začal mluvit o jakémsi kovu. To už se ale do místnosti vřítil ten arogantní blb a hrál si na chytrého. Jak si může dovolovat na mě šahat?! Začal něco plácat. Z těch odborných slov mi šla hlava kolem. Mleli samé blbosti. Nerozuměl jsem vůbec ničemu, ale alespoň jsem nebyl sám. Ten blondýn na tom byl asi dost podobně. Pak přišel asi vedoucí celé party- černoch s páskou. Takový trochu pirát. Ten začal mlít zase svoje a k tomu zamotal i nějaké zvířata. „Opice?" Jak by mohl můj bratr proměnit lidi ve zvěř? A ještě tak ošklivou a s křídly. „To nechápu." „Já jo!" Kapitán se celý nadchl, že alespoň něčemu rozumí. Super, teď jsem tu za blbečka. Postupně začali všichni mizet a já tak mohl požádat o pomoc jediného člověka, co jsem tady znal- Coulsona. Zajistil mi pro Jane vhodný úkryt. Bojím se ale o Selviga. Jemu jsem se s tím mohl svěřit. Cítím se za svého bratra zodpovědný. Prohánět se jim tady jako bilčové. „Jako co?" „Bilčové. Přece ti velcí, šupinatí, s parohy. Vy je tady nemáte?" Koukal na mě jak na vola, tak asi ne. „myslím že ne." „Jsou odporní. Ničí vše, co jim stojí b cestě." Rozmluvil jsem se o minulosti. Myslím, že za to mohu já. Po válce jsem prahl, a teď? „Válka ještě nezačala. Dokážete Lokiho přimět, aby nám ten teseract vydal?" „To já nevím. Lokiho mysl zahalil stín, není takový, jaký byl dřív. Chce se mstít..........mě. Udělá pro to všechno." „To si jen myslí. Přestane, až začne trpět." Bylo mi z toho všeho špatně. Chtěl bych zpět domů s mou láskou a znovu se procházet po travnatých prostranstvích. Vplétat drobná kvítka do havraních vlasů a koupat se na Adama v moři. Chybí mi staré časy. „Co po mě vlastně chcete?" „Co vše jste ochoten udělat?" „Loki je přeci vězeň, není třeba se jej bát." „Tak proč mám pocit, že je jediný, kdo chce na téhle lodi doopravdy být." Zamyslel jsem se. Měl vlastně pravdu. Kdyby chtěl, už dávno by se dostal na svobodu. Místní cely jsou proti jeho moci primitivními hračkami. Něco tady nehraje.

Padampam tssss! A ce tady další kapitola! Líbí? Nevím, je tako zvláštní, ale snad ujde. Budu ráda za hvězdičky a komentíky! Minule jste mě komentem moc potěšili, tak se neostýchejte napsat znovu!

Vaše Tiranis!