Thor

Nejsou to ani tři dny a já se nedokážu přestat o Lokiho strachovat. Otec mě zavřel do pokoje na den a zbavil mě dočasně snad všech pravomocí, co mám. Loki se neozývá, nereaguje na nic, o co se snažím. Snížil jsem se na naprostou hloupost, jako například modlení. Sakra, proč mě ignoruješ?! Tos mě potřeboval jenom na to, abych tě dostal z cely?! Ozvi se lásko.

Seděl jsem u jídla se svými rodiči, když se do haly vřítil posel. „Pane, zaznamenali jsme Lokiho polohu. Je na Midgardu. Útočí pane." Cože?! On je na Zemi?! A to mi ani není schopen dát jakkoli vědět?! Začal ve mně vřít vztek. Bouchl jsem podrážděně do stolu, až jsem ho kus urazil. Dřevo dopadlo s hlasitým zaduněním na podlahu. „Děje se něco Thore?" Matka se na mě usmála, ale viděl jsem na ní, jak je sama dosti rozrušená. „Thore, už jsi se umoudřil?" Otec na mne stočil svůj pohled. „Umoudřil? Jak to myslíš?" „Stále chceš Lokiho Chránit?" Momentálně jsem byl spíš než citlivý a milý jen plný vzteku. „Už jsem se umoudřil." Jak mi to jen mohl Loki udělat? Využil mě ke svým plánům a pak mě odhodil jako použité ponožky! Za to bude pykat! „Pak mi tedy Lokiho přivedeš do Asgardu a necháš mne, abych jej spravedlivě potrestal." „Všechno co řekneš." Zaťal jsem pěsti a skřípěl zuby. V očích mi lítaly blesky a srdce se drolilo na sypký písek. Zvláštní, co vše dokáže láska s tvrdým kamenem. „Thore sečkej." Matka mě zastihla až v půli cesty do mých komnat. „Ať je Loki jakýkoli, tak sobecký by snad nebyl, nemyslíš? Nedělej nic unáhleného." „Jak to víš?" Matka e usmála a pohladila mě po tváři. „Četla jsem ti v mysli. Nevadí mi to, jen pamatuj na má slova. Nedělej nic unáhleně." „Neboj matko, na Midgardu jsem již jednou byl." Nenechal jsem ji nic dalšího říct a prostě odešel.

„Pamatuj Thore, že potřebuji Lokiho zpět na Asgardu a to i s teseractem, rozumíš?" „Jistě otče, spolehni se." Krev ve mně vřela a mysl zahalil opar vzteku. Já ti dám miluju tě ty jeden proradný zrádce. Ještě budeš prosit o milost. Vstoupil jsem do paprsku durového světla a přenesl se do výšin na Midgardu. Hned mi bylo jasné, že Loki bude v té kovové věci, co letí po obloze. Spustil jsem pár blesků a dopadl na pevný kov. Zezadu se začaly otevírat jakési dveře, tak jsem jimi vletěl dovnitř. Proti mně se postavila obrněná maškara a namířila na mne ruku. Co to má jako být?! Zezadu hulákal jakýsi modrý panáček a Loki seděl spoutaný na sedadle. Tak takhle si tedy Midgard rozhodně nepamatuji. Je zde méně strojů, co do vás vráží a více prapodivných bytostí. Odhodil jsem toho kováče sthanou a drapl Lokiho pod krkem. Tak a teď ti dám ty jeden zrádce. Roztočil jsem Mjolnir a vyskočil z letadla.

Upustil jsem Lokiho na blízkou skálu. Zaskučelbolestí, nedivím se. „Kde je ten teseract?!" Začal se smát. „Taky jsi mi chybělbrouku." „NA žertování nemám náladu!" Popravdě jsem měl spíš náladu zbavit hojeho bídného života. Tolik mě ranil! „měl bys mi poděkovat. Kolik temné energiemusel otec nashromáždit, aby tě bez bifrostu přenesl sem na tvou milovanouzemi." Tak a teď to vážně přehnal. Mluvil jako ten starý ledově odtažitý bratr,jehož jsem znal. Smutné. Popadl jsem jej za loket a přitočil si jeho tvář ke své.„Neozýval ses." „Truchlil jsi?" „Jistě! Já i matka." Zvedl výstražně prst. „Jentvá matka." Jak to může říct? Vždyť matku miloval. „Dobře víš, jakého jsempůvodu, ne?" Tak chladný, co to s ním je? Tohle se mi přestává líbit.Tohle není můj Loki. „Byli jsme vychováni spolu, hráli si spolu, bojovalispolu. Ty si na to nevzpomínáš?" „Vzpomínám si na stín. Na život ve stínu tvéslávy. Vzpomínám si, že jsi mne hodil do bezedné hlubiny! Mě, který jsem byltvůj král!" Při těch slovech mi přejel mráz po zádech. Jako by mu někdo vymazalvzpomínku na vše dobré. „A proto chceš zničit svět, který jsem si zamiloval?!Ne. Země je pod mou ochranou Loki." Začal se mi smát. Smát! „Tak to ji chráníšvskutku mimořádným způsobem, opravdu. Lidé se masakrují po stovkách zatím co tyjalově řečníš! Já jim chci vládnout, co na tom je?" Vypadal tak sebejistě, ažmoc na to, co se mu ještě před dvěma dny stalo. I když na té lodi to mohly býti dva týdny, pokud říkal pravdu. „Myslíš, že jsi lepší, než oni?" Jako by snadi na chvíli zapřemýšlel, pak ale nasadil zpět svou masku. „No ovšem." „Pak titedy uniká pravý smysl vlády bratře. Trůn se pro tebe nehodí." Rozezleně do městrčil a rázoval si to pryč. Začal vykřikovat něco o jiných světech a moci, takpočkat, moci? „Kdo ti tu moc dal?! Kdo řídí toho rádoby krále?!" „JÁ JSEMKRÁL!!!" „Tady ne!" Popadl jsem jej za ramena a mocně s ním zacloumal. Coto s tebou je bráško? Vztek ze zrady mě už téměř přešel, jelikož toto nenípravý Loki, něco se změnilo. „Vzdej se toho teseractu, opusť ten zhoubný sen. Avrať se domů..........se mnou." Chytil jsem jej za krkem a přitáhl si jej do krátkéhopolibku. Prosím lásko, vrať se se mnou. Když jsem se odtáhl, viděl jsemv jeho očích slzy. Usmál se na mě, pak ale jeho oči podivně probleskly, ažcelé zmodraly. „Já ho nemám." Zase mě popadl rapl. Adstrčil jsem jej od sebe ado ruky uchopil své kladivo. „Já ho nemám a bez něj mě domů nedostaneš." Jakjako že ho nemá?! Musí ten kámen mít! „Dobře mě poslouchej bratře, při-„Nedořekl jsem, něco do mě totiž mocně naboralo. Co to?

A jsme v Avengers 1! Kdo  se těší na další díly? Budu ráda, pokud dáte vědět! Chudáček Thor i chudáček Loki. Myslíte, že se to Thorovi povede? Nechte se překvapit a dejte mi hvězdičku!

Vaše Tiranis!