Loki

Thor mě vedl tajnou chodbou do zbrojnice a odtud další z krytých cest pryč. „Blázníš, vedeš nás do hlavní síně!" „Vím, jen mi věř bratříčku." Neměl jsem síly se mu vzpírat. Co horšího se mi může stát, než že mě znovu chytí? Doběhli jsme na konec a Thor dvakrát poklepal na zdivo. Po celých deset minut se nic nedělo, než se ozvaly dvě zaklepání zpět. Otevřel se průchod a Sif s Fandrallem nás rychle převedli do vedlejší síně, kde jsme opět vstoupili do kryté chodby. Tuto jsem jako jedinou neznal a doufal jsem, že nás nezavede ještě do horších míst. Na konci nám otevřel Volstagg, který se nacházel ve vinici? Proč ve vinném sklípku? „Příteli, tak jste to tedy zvládli. Pospěšte, než vás najdou. Heimdall už informoval krále." „Díky příteli, držte se, než se vrátím." Thor poklepal svého kamaráda do zádech a pak mne dostal do poslední chodby. Byla stará a zašlá. Špinavá, úzká a zřejmě dlouho nepoužívaná. „Kam to vede?" „Do zahrad na opačné straně paláce. Musíme rychle, než nás najdou." Pospíšil jsem si a přidal do kroku. Po chvíli jsem vypadl z tunelu ven na měkký trávník. Radostně jsem si lehl do svěží nekosené trávy. „Jsem venku........díky tobě." Postavil jsem se a vtiskl svému bratru lehký polibek. „Pro tebe i posunu zemí." „Miluju tě Thore." „Já tebe Loki." Ještě jednou jsem jej políbil, než jsem se odtáhl. „Nemám kam odsud utéct. Chaloupka není bezpečná." Thor se na mě smutně usmál. Chytl mě za ruce a zadíval se mi do očí. „Právě proto se musíš vrátit na tu vesmírnou loď. Budeš tam v bezpečí. Slibuji, že najdu způsob, jak se opět shledat." Do očí se mi vehnalo pár neposedných slz, ale zapudil jsem je. Kývl jsem a dělal, jako že mi to vůbec nevadí. Musím být silný, neukázat slabost. „Zbohem." „Na viděnou Loki." Začal jsem tvořit dlaněmi složité obrazce a po chvilce se ztratil z Asgardu. Slyšel jsem ještě v dálce nějaký hluk a řinčení zbraní, pak už ale vše utichlo.

Objevil jsem se ve své uzamčené kajutě. Po zemi byla obrovská spousta talířů s jídlem. Asi je sem nosili po celou dobu a mysleli si, že jen trucuji a nechci vyjít ven. Byl jsem vyhladovělý a slabý, proto jsem ani nepříliš pestrým pokrmem nepohrdnul. Sklidil jsem si pokojíček a setřel pár kouzly prach. Magie se mi začala vracet v plné síle do žil. Po té dlouhé době jsem nakonec odemkl dveře a vyšel ven. Přede dveřmi byla obludná stráž, která hned jak mě spatřila, pelášila někam pryč. Neřešil jsem to a odešel na můstek. „Už jsme se báli, že jsi v té kobce umřel." Thanos stál v celé své obrovité velikosti před výhledem do vesmíru a neobtěžoval se ani otočit hlavou. „Jen jsem hibernoval, to se nesmí?" „Ne, pokud pak budeš tak zraněný, jako teď. Nelži mi bože falše, jinak to s tebou nedopadne dobře." Polkl jsem počínající knedlík. Jak mohl vědět, že jsem tam nebyl? „Jednoduše hlupáčku. Mám kámen mysli a teď ti jej předám, co říkáš?" Nechápal jsem co to hraje za hru. Jak může vědět, co si myslím? „Netrap se nad tím Loki a raději se jdi umýt a převléct do nového šatstva. Na útok potřebujeme plné síly." Jako omámený jsem jej uposlechl a zamířil do komnat a poté do sprch. Večer jsem po večeři vytáhl malý papírek. Onen papírek, díky kterému jsem prožil jak ty krušné, tak i neskonale skvělé chvilky. Chtěl jsem cokoli napsat, ujistit Thora, že jsem v pořádku, ale nenacházel jsem slova. Měl jsem v hlavě prázdno, tak jsem jen přitiskl útržek k hrudi a vzpomínal na bratra. Co teď asi dělá? Je v pořádku? Nezavřeli jej za to, že mi pomohl utéct? Hlavu jsem měl těžkou jako kámen, plnou starostí a strachů, co vše se mohlo stát mému milovanému. „Dobrou noc Thore." Zavřel jsem oči a nechal se pohltit temnotou.

Tak jo, zase jsem se nechala trochu unést sentimentem. Kdo má tyhle věci rád, tak věřím, že se kapitolka líbila. Doufám, že ji oceníte hvězdičkou nebo komentem a těšíte se na další díl!

Vaše Tiranis!