Thor

„Sakra tak pusťte ho! Co to děláte?!" Mlátil jsem je hlava nehlava a snažil se dostat k černovláskovi. „Thore stačí! Sednout!" Otec na mne křičel, ale já jej neposlouchal. Nechtěl jsem nic jiného, než chránit svého milého. „Thore pomoc!" „Thore sednout!" „LOKI!!" Už jsem byl téměř u něj, když se do síně vřítili další vojáci. Poslední, co si pamatuju, byla bolest v hlavě a hučení, pak už jsem upadl do temnoty.

Probudil jsem se na nemocničním lůžku. U mé postele seděla ustaraná matka a držela mě za dlaň. „C-co tady dělám?" „Thore, dostal jsi pár tvrdých ran do hlavy. Ležíš tady už dvě hodiny." Ran do hlavy? Kdy? Byli jsme na jídle a pak... Loki! „Kde je můj bratr?!" „Thore klid. Je v cele se zvýšenou ostrahou. Jak jsi jej vůbec našel?" V cele?! Musím za ním! „To teď nemůžu říct. Omluv mne." Odstrčil jsem matku stranou a vyběhl z nemocničního pokoje. „Thore!" Slyšel jsem, jak na mě matka volá, ale nevnímal jsem ji. Musel jsem za Lokim. Vyběhl jsem na chodbu a odstrčil alespoň pět strážných. Měl jsem namířeno přímo do velké síně. „Otče! Otče?!" Volal jsme už z dálky a když jsem vrazil do trůnního sálu, neobtěžoval jsem se ani o decibel ztišit hlas. „Jak jsi mohl zavřít svého syna do žaláře?!" „Loki se provinil spoustou činů. Nebýt vychováván jako Asgardký princ, už by měl po popravě." „To nemyslíš vážně?! On mi zachránil život! Mohl mě nechat zabít, ale zachránil mě! Ničitel by ze mě udělal mastný flek! Za záchranu královské rodiny se mažou tresty!" „Toho ničitele poslal on! Nebudu s tebou diskutovat Thore! Loki bude zavřený, nebo dostane oprátku, tečka!" „Já to trak nenechám! Nezastavíš mě!" Naštvaně jsem vyběhl ze síně a ve dveřích se srazil se Sif. „Thore? Co vyvádíš?" Byl jsem tak rád, že ji vidím. „Musíš mi pomoct Sif, otec zavřel Lokiho v žaláři! Musím ho dostat ven!" „Nezbláznil ses?! To je nemožné." Prosebně jsem se na ni zadíval. „Ach jo, ty jsi ale otravný. Fajn, ale budeš mě poslouchat. Musíme pro ostatní. Ty najdi Volstagga a Fandrala, já dovedu Hoguna. Za patnáct minut tady." Vděčně jsem ji objal a běžel do vinných sklípků. Pokud jsou ti dva někde, pak je to tam nebo v kuchyni.

Přesně jak jsem počítal, tak jsem je našel se škopkem vína v ruce a veselou písní na rtech. „Ach thore! Rád tě vidím příteli! Jdeš se připojit do radovánek?" „ne, jdu vám je překazit. Čeká nás práce." Oba přiopilí braši ve zbrani se za mnou pustili zase zpět do chodeb paláce. Sif už na nás čekala s dobře promyšleným plánem. „Počkat, ty chceš unést Lokiho z žáláří? Proč pro Odina? Konečně jsme jej dopadli!" „Protože je tam neprávem. Dovedl jsem ho do paláce a slíbil mu, že se mu nic nestane. Nezvládl jsem jej ochránit, ale pomůžu mu ven." „To mi nezní jako dobrý nápad." Zle jsem se na Volstagga zamračil. „Udělám to tak jako tak. S vaší pomocí mám ale alespoň malou šanci." Dále nebylo co řešit. Pomohli mi se připravit a podle plánu jsme se dostali až do sklepních cel. „Thore? Jsi tady? Tak rád tě vidím." Loki se celý rozklepaný a vystrašený choulil v rohu cely a byl dobitější a strhanější, než kdykoli předtím. Stačilo trochu uhodit do cely Mjolnirem a dveře povolily. Nečekal jsem na nic a vrhnul se za ním. „Miluju tě zlato. Je mi to tak líto. Omlouvám se, už se to nestane. Honem, dostanu tě odsud. Lásko neplač, už je to v pořádku." Objímal jsem Lokiho křehké tělíčko a odmítal ho už komukoli dát. „Jsem tak rád, že jsi tady. Strašně jsem se bál. Nevím, jak dlouho tady jsem, ale stráže se tady střídají strašně často a pokaždé si do mě nezapomenou kopnout." „Musíme jít lásko, ano?" Kývl a postavil se. Vypadal hrozně, ale na tom teď nezáleželo. Zbavili ho svého brnění a uzavřeli jej do cely, kde nefungovala jeho magie. Teď je ale venku, já a mí přátelé ho dostaneme ven. Schovali jsme se v krytém přístěnku a jakmile vznikl poplach, utíkali jsme tajnou chodbou do zbrojnice. „Proč tam?! Vždyť vběhneme do pasti!" „Neboj, mám tam posily." Jak jsem řekl, tak jsme udělali a tak jsme vběhli do zbrojnice. Bylo tam prázdno, až na kapitána stráží, mého přítele Hoguna. „Děkuji brachu." „Utíkejte, než vás chytí." Usmál jsem se na svého přítele a s mým milovaným běžel dál. Měl pravdu, není čas na klábosení.

Tak a je tady další kapča! Sorry, že jsem vám to utnula v půlce, ale nešlo to nasáčkovat do jedné kapitoly, ztrtilo by to na krása. Už jsem téměř u konce příběhu, právě mám předepsáno do kapitoly 41. Hádám, že jich nakonec nebude více, jak 60. Pokud se vám díl líbil, budu ráda za hvězdičku a koment!

Vaše Tiranis!