Loki

Vůbec se mi nechtělo vylézat z postele, ale čas oběda se začal blížit a my neměli žádnou krmi. „Thore?" Žádná odezva. Že by snad usnul? „Thore? Zlato?" „Hmmm?" Dobře, takže jsem ho asi probudil. „Měli bychom začít připravovat oběd, jinak umřeme hlady." Thor se jen zavrtal hlouběji do peřin a položil si hlavu na mé rameno. „Ještě chvíli, pak se vrátíme do paláce, jo?" Vytřeštil jsem oči a posadil se na posteli, takže jsem ho shodil. Naštvaně zamručel a otevřel oči. „Já do paláce nemůžu!" Snažil jsem se, aby to znělo naléhavě, jelikož já se tam NEMŮŽU ukázat! „Proč ne? Stejně už určitě ví, že jsi na Asgardu. Minimálně Heimdall to ví určitě." „Jak tohle můžeš tak jednoduše vypustit z pusy?! Vždyť mě zavřou do vězení, nebo mě rovnou nechají popravit!" Thor se posadil vedle mě a chytl mě za ramena. „Miláčku, už jsem přece říkal, že nikoho nenechám, aby ti jen zkřivil vlásek. Navíc, takhle bys mi pošal hlady a to nechceme." Nechal jsem se objímat a položil si hlavu dozadu na jeho hruď. „Před celou armádou mě neuchrání ani tvé mocné kladivo. Ani Mjolnir není všemocný." „Ale já budu hnán láskou." Lehce mě políbil pod uchem, až jsem slastí zamručel, a zabořil si nos do mých vlasů. „Tak láskou, jo? A od kdy jsem miláček?" „Od doby, co já zlato." Zasmál jsem se a otočil se pro polibek. „Tak oblíkat. Chvilka už uběhla." Nesouhlasně se zamračil, ale chopil se svých kalhot a jiných věcí, co se válely po pokoji. Za dvacet minut už jsem byl dooblečený i učesaný tak, jak jsem býval upraven kdysi. Teď už můžu přijít do kolektivu a nestydět se za sebe. Nasadil jsem svou neproniknutelnou kamennou masku a byl přichystán na cestu. „Bratře..............vypadáš jako bys ani den nebyl pryč." Thor sotva zpozoroval můj odtažitý pohled, raději zacouval k východu. „Tak abychom raději šli." Jen kývl a jako gentleman mi otevřel dveře. Prošel jsem kolem něj bez jediného zájmu a vydal se k paláci. Má stráž mi byla v patách, tak jsem dále hrál tu šarádu. „Vypadáš jinak.......jinak než včera." „Ano, musím si přeci držet svou masku. Bez ní mne nikdo mimo tebe nezná." „Ale teď jsme tady jen my dva." „Ne na dlouho." Další argumenty jsem zastavil svým prstem na jeho pootevřených rtech. „Hraj to se mnou, hmm?" „Dobrá." Usmál jsem se a vtiskl mu krátký polibek, než jsem se opět uchýlil pod roušku bez emocí a pokračoval v cestě k paláci. Jen, co jsme vkročili do města, všude na mě zíraly stovky očí. Snažil jsem si nevšímat všetečných pohledů a soustředit se pouze na cestu. U brány nás překvapení strážní nechali projít bez kontroly až do paláce. „Jde to nějak moc hladce." „To bude jen ticho před bouří." Odměřeně jsem mu odpověděl a došel až do hodovní síně. Stůl přetékal mísami s jídlem a korbely pití byly rozeskládané po celé jeho délce. V poklidu by se zde najedlo sto lidí, ale my zde budeme pouze čtyři, možná osm, pokud dojdou i Thorovi přátelé. Zasedl jsem na své obvyklé místo a blondýn po mé pravici. Nemuseli jsme čekat ani deset minut, než do místnosti vstoupil Odin s Friggou. Sotva mě matka spatřila, málem padla k zemi. Celá se zakymácela a chytla se o zárubeň dveří, aby neupadla. „L-loki........" Sotva jsem se nadál, už mne pevně svírala v objetí. „Tolik jsi nám chyběl synu." Šeptala mi do vlasů a odmítala mě pustit. Zato otec tak přívětivý nebyl. Dosedl na svou židli a naložil si trochu jídla. Mám dojem, že to nedopadne dobře. Začali jsme v tichosti jíst a popíjet rozličné moky. Dojídal jsem zrovna svou porci, když se do pokoje vehnalo alespoň dvacet vojáků v těžké zbroji a odtrhli mne od stolu. „Pusťte mě! Ihned dolů!" Thor se vyřítil proti nim a do pár sekund už jich byla polovina. „Hned .........ho........pusťte!" Křičel a nadával mezi ranami. „Thore!" „LOKI!"

Je tady další kapča! Snad jste se moc nenačekali, ale myslím že ne. Znám i lidi, co vydávají jednou za půl roku, takže co jako. Budu ráda, pokud mi dáte vědět, jak se vám díl líbil a budu se těšit u další!

Vaše Tiranis!