Loki

Probudil jsem se uprostřed noci zavalen něčím těžkým, že jsem se nemohl ani hnout. Cukl jsem sebou a pokusil se ve tmě najít příčinu té tíhy. Přes černotu kolem sebe jsem nic neviděl. Trvalo to celkem dlouho, než si mé oči navykly na temnotu. Jak jsem poté zjistil, Thor si mě ve spánku přivinul k sobě a odmítal mě pustit. „Thore pusť." Nic, prostě dál spal. Zkusil jsem to ještě několikrát, než jsem se na něj rozkřičel. „Vstávej! Hej, no tak!" Zamručel a neochotně otevřel jedno oko. „Co je?" „Potřebuju na záchod a mám hlad. Z toho tvého ocelového sevření se prostě nedá vymanit." Zasmál se a pustil mě. Nechal jsem všechny nadávky stranou a rozeběhl jsem se na záchod. Málem mi praskl močový měchýř. Po dokonání své akutní potřeby jsem si umyl ruce a s nadějí, že najdu něco k jídlu jsem vyšel ven. „Loki, kam jdeš?" „Hledat jídlo." „Takhle v noci?" „No a? Prospal jsem půl dne, tak můžu probdít půl noci, ne?" Na to už mi nic neřekl, jen se zvedl a poté, co si přioblékl kalhoty mě následoval ven. Netrvalo dlouho, než jsem našel starou hrušeň. „Je to jedlé?" „Je to hruška, tak snad jo." Thor se zatvářil nedůvěřivě, ale přeci jen si ode mne převzal jeden z měkkých plodů. Do chaloupky jsem odnesl celou náruč a nakrájel si je do misky na malé kousky. „Ty fajnovko. Neumíš kousat?" Zakřenil jsem se a začal jíst své hrušky. „Ne." Sedl jsem si k němu na postel a nechal zapálit oheň v krbu. Byl to téměř dokonalý večer. „Zazpívej mi něco." „Cože?" „Prosím." Koukl jsem na něj štěněčím pohledem a posunul se na posteli víc k němu. Opřel jsem se o jeho rameno a zaposlouchal se do ticha. Zhluboka se nadechl a podíval se na mě. Jen jsem se usmál a pokynul mu, aby začal. S miskou hrušek v rukou jsem zavřel oči a nechal se unášet hlubokými tóny. Málo kdo to ví, ale Thor velice krásně zpívá. Nikdy ale neprojevuje svůj talent na veřejnosti. Naposledy jsem jej slyšel zpívat, když mi bylo asi tak midgardkých osm let. Hloubky basu se střídaly s lehce vyšším barytonem a vytvářely poutavou melodii. Bylo to, jako naslouchat starodávným mytologickým písním starších prvního času. Tak krásné a čisté, že mě to nutilo se usmívat. Když skončil, položil jsem už dojedenou misku hrušek a přitáhl si ho do polibku. Jen krátkého, více méně dětské pusy, ale přeci. „Děkuju. Bylo to krásné." Thor si mě přitáhl k sobě na klín a políbil mě mnohem lépe. Naše rty do sebe perfektně zapadaly a jeho vousy mě šimraly a škrábaly na tváři. Přejel jsem mu jazykem po předních zubech v požadavku o vstup. Bylo mi vyhověno a já mohl zkoumat jeho ústa. Začala menší rvačka, která se nakonec přemístila do mých úst. Kvůli nedostatku vzduchu jsme se nakonec odtáhli, ale zůstali si, jak blízko to jen šlo. Tahle krásná chvilka byla jen pro nás dva a já si ji užíval plnými doušky. V blondýnově objetí bych mohl zůstat už navždycky. Pohodlně jsem si sedl do tureckého sedu na jeho klíně a opřel se o něj. Začal jsem si pobroukávat známou melodii a ještě šťastněji se usmál, když se ke mně můj milovaný přidal. Společně jsme si pobrukovali a já štěstím vrněl a vnímal ten pocit, když pode mnou vibroval hrudník, jak nízké byly tóny. Já naproti němu zpívám vysoko. Víš než většina mužů. Jsem sopranista, jelikož i tenor je na mě moc nízko. Po další z několika písní jsem z něj slezl a zvrtal se do peřiny. „Pojď si ještě lehnout, než vysvitne slunce." Nemusel jsem mu to říkat dvakrát. Ani jsem nestihnul mrknout a už jsem byl objímán dvěma vypracovanými pažemi. Tu noc jsem se vyspal tak, jako už dlouho ne. Bez nočních můr, zlých snů ani vzpomínek. Bezesný spánek mi přišel vhod.

Tak tady je jedna idilická zamilovaná kapitola. Netuším, co si o ní myslet, ale snad není špatná. Budu ráda za odezvy a hvězdičky!

Vaše Tiranis!