Thor

Nechápal jsem, proč utíkal, ale rozhodně to tak nenechám. Když jsem ho konečně dohnal, spadl na zem a tahal si za hlavu a vlasy dlaněmi, jako by si ji chtěl odtrhnout od těla. „Loki, co se děje?" Podíval se na mě ztrápenýma očima. Nádherně smaragdové oči byly zality slzami. Vzal jsem jeho tvář do dlaní a setřel mu palcem první slanou kapku. „Prosím, řekni mi, co s tebou je. Trápí mě, jak zvláštně se v poslední době chováš a že ti nedokážu pomoct." Těkal očima a mrkal, aby zahnal další slanou vodu. Nedokázal jsem se na něj takhle koukat. Celý ten den byl asi nejšťastnějším v mém životě. Loki byl tak otevřený a vstřícný jako už dlouho ne. Nehledě na to, že ton konec u moře byl neskutečný. Vidět ho v celé kráse, to se mi ani nesnilo. Sněhově bílá pokožka pronikala i pod vodou a dvě oči dokázaly uhranout jediným pohledem. Byl jako zhmotněná perfekce, Adonis, Afrodita, další jména už neznám, ale prostě byl nejnádhernějším stvořením na světě. A já si jej mohl prohlédnout, být mu na blízku, dotknout se jej. Všechno bylo na malou chvíli perfektní, než začal zase jančit. Naklonil jsem se k němu blíž a zhluboka se nadechl. Loki na mě jen koukal s nečitelným výrazem. Jedině v očích šly vidět pocity, ale těch bylo tolik, že bych v té bouřce nic nedokázal vyčíst. Zavřel jsem oči a políbil ho. Jen krátce, takové letmé otření o jeho rty. Zvedl jsem svá oční víčka a zadíval se do zářivých drahokamů. Byl tak zmatený a překvapený. Pustil jsem jeho tvář a odtáhl se. Rukou jsem si zajel do vlasů a vypustil jsem z plic všechen vzduch. „P-promiň. Já-„ Chtěl jsem se mu omluvit, ujistit ho, že pokud to bylo moc, tak na to zapomenu, ale on mě nenechal nic říct. „Ne! Mlč! Jak si to jako představuješ?! Blbneš mi hlavu! Už přes měsíc nemyslím na nikoho jiného, jen na tebe a ty mě teď políbíš! Co to mělo být?! Já, já, já, já............nechápu to!" Zhroutil se na tvrdou zem a v klubíčku začal ronit slzy. „Ne, prosím neplač. Loki, prosím přestaň plakat." Objal jsem ho a vtáhl si ho na klín. „Jsem zvrácená stvůra. Nenormální a odporu hodná bytost. Všichni měli pravdu, celý můj život. Jsem zvíře, uteč a nech mě tady." Naříkal mezi vzlyky a snažil se mě odstrčit. „Jsi to nejdokonalejší stvoření v celém vesmíru a já tě nikdy nepustím. Slyšíš? Loki, poslouchej! Jsi pro mě všechno na větě! Nikdy nenechám nikoho ti ublížit. Jsi jenom můj a já tě nedám. Mé nejdokonalejší stvoření." Silně jsem si ho k sobě tiskl a snažil se ho uklidnit. Jeho rychlé změny nálad byly pro mě záhadou, ale pro něj bych přetrpěl cokoli. Podíval se na mě zarudlýma očima plnýma úzkosti, strachu, smutku a samoty. „Proč? Proč bys to dělal?" „Protože k tobě chovám mnohem hlubší city, než jen bratrské přátelství." Znovu jsem se sklonil blíž k němu, abych jej objal, ale on mi naprosto vzal dech, když mě namísto toho políbil. Tenhle polibek ale nebyl zdráhavý ani trochu. Když se odtáhl, šokovaně jsem si sáhl na rty. „Tak to dokaž." Nemusel mi to říkat dvakrát. Naklonil jsem se k němu a zajal jeho rty v dlouhém procítěném polibku. Tak dlouho jsem o tomhle jen fantazíroval a teď? Nemůžu tomu uvěřit. Přitáhl jsem si ho tak blízko, jak jen to šlo a nepřestával jej líbat. Jeho dlaně mě příjemně jezdily po zádech a malovaly náhodné obrazce. Dobýval jsem se mu do úst a snažil se zapamatovat si každou pikosekundu této chvíle. „Thóóre." Zapředl mi do ucha a přivinul se ke mně, jako malé koťátko. Sevřel jsem ho v náruči a políbil na krk. „Jenom můj. Nikomu tě nedám." „Tomu budu věřit." V hrudi se mi rozlil nepopsatelně skvělý pocit. Zvedl jsem svého milovaného v náruči a odnesl ho až do chatky. Položil jsem ho na postel a přikryl jej teplou pokrývkou. „Zůstaň tady, hned budu zpět." Odešel jsem pro naše oblečení, co jsme dneska rozházeli kolem jezera. Než jsem se vrátil, zastavil mě však hlas v mé hlavě. „Stále je tady." „Ano." „Nemůže tady zůstat. Najdou ho." Nedokázal jsem na to nic odpovědět, jen jsem jej vypudil ze své mysli a spěchal zpět. Když jsem vešel dovnitř, Loki už sladce spal. Oblečení jsem mu přehodil přes křeslo a ulehl jsem vedle něj. Nebudu přece spát na zemi, když můžu být na posteli a on mě nemá jak vyhodit, když spí.

Tak a je tady další kapitola! Trochu přitažená za vlasy, ale i tak se mi celkem líbí. A co vám? Budu ráda za odezvu ve formě hvězdiček, zpráv, nebo komentíků!

Vaše Tiranis!