Loki

Ten den byl tak skvělý. Koupel v rybníku a pak dlouhý výlet s Thorem. Proč to jen musel pokazit? Proč jsem se musel změnit v tu mrazivou stvůru? Nenávidím se za to, kým jsem. Po tváři mi stekla jedna slza, a hned za ní i další a další. Plakal jsem, ale bylo mi jedno, že to Thor vidí. Po chvílích jako je tahle je mi všechno jedno. Mám jen strach a pocit samoty, chladu a úzkosti se mi rozlévá po celém těle. „Ššššš. To je dobrý Loki, jsem tady s tebou." Zezadu mě objaly dvě paže. Thor si sedl přímo za mě a zezadu mě objímal. Zapřel jsem se o jeho obnaženou hruď a snažil jsem se uklidnit. „To je dobré, jsem tady s tebou. Omlouvám se." Zhluboka jsem dýchal a se zavřenýma očima jsem se plně soustředil jen na jeho uklidňující hluboký hlas. Otevřel jsem oči a ještě jednou se zhluboka nadechl. Proč jen mě dokáže tak uklidnit zrovna myšlenka na něj? Proč na něj nemůžu přestat myslet? Líbí se mi? Ne, jistě že ne! Je to přece chlap! Tak líbí se mi? ..........Ano. Sakra! Líbí se mi můj bratr! Jsem zvrhlý a úchylný odpad společnosti. Kurva už s tím! Proč je můj život taková sračka! „Loki? Loki, jsi v pořádku? Celý se třeseš, je ti zima?" Zakroutil jsem hlavou a trochu se narovnal. Až teď mi došlo, že jsme vlastně oba nazí. Nasucho jsem polkl a otočil se tak, abych na něj viděl. „T-thore já........měli bychom asi jít. Za chvíli už bude poledne a já ještě nejedl." Jako na zavolanou mi zakručelo v břiše. Blondýn se lehce pousmál a pomohl mi vstát. Byl jsem rudý až za ušima a rychle utíkal se zpět do vody, abych se opláchl. Běžel jsem, než mě zezadu popadla něčí ruka a já se zřítil obličejem do vody. Vyplaval jsem a prskal okolo sebe vodu. Zle jsem se zamračil na svalnatého muže vedle sebe. Ten se jen smál a chytl mě za zápěstí, abych ho nemohl praštit. Cákal jsem kolem sebe vodu a pokoušel se vymanit. Byl jsem v jeho pevném sevření a vlastně neměl sebemenší šanci. Vzdal jsem se a přestal s sebou házet. Vítězně se zasmál a pustil mě. „Debile." Uraženě jsem se k němu otočil zády a odplaval alespoň o pět metrů stranou. Pustil jsem Thora z hlavy a začal si užívat ještě chvíle ve vodě. Než jsem vylezl z vody, udělal jsem ještě minimálně pět stojek a pár kotoulů. Kouzlem jsem pak nechal oschnout své tělo a oblékl jsem se do čistého oblečení, které mi můj společník tak laskavě donesl z mého pokoje v Asgardském paláci. „Jdeš?" Otočil jsem se na blonďáka, ale ten ještě pořád vězel ve vodě a koukal na mě. „J-jo, už jdu." Vylezl z vody a přehodil přes sebe jen spodní prádlo a první vrstvu šatstva zbytek jen popadl do ruky a spěchal za mnou. Vím, že je neslušné na někoho koukat, jak se převlíká, ale od té scenérie prostě nešly odtrhnout oči. Sakra, ten je strašně sexy! Bože, proč zrovna já musím být jeho bratr?! Nebo ještě lépe, proč jsem se do něj musel pro všechno na světě zakoukat?! „Loki? Jsi v pořádku?" „JO, naprosto." Vyšli jsme na dlouhou zpáteční cestu a já myslel na cokoli jiného, jen abych nemyslel na něj. Ale ono je to dost těžké, když jste se ještě pět minut zpátky koupali nazí v jeho přítomnosti a teď jde vedle vás do půl pasu svlečený. Thore, ty provokativní blbče! Tak, co se dá použít? Myslet na zimu, Jotumy, studenou vodu, sníh, mrtvé koťata, svého otce, svého adoptivního otce, na Sif, jasně! Všechno tohle! Jenom ne Thor! Třeba ta jeho děvka v červeným krajkovým prádle. Krajkové prádlo. Thor v krajkovém prádle. Sakra, Thor bez něj. Ach bože! Chytl jsem se za hlavu a prudce si zatahal za vlasy, jen abych přestal přemýšlet o takových věcech. „Loki, vážně jsi v pořádku? Nevypadáš moc dobře." Málem jsem se hanbou propadl. Kdyby uměl číst myšlenky, už bych byl mrtvý. „Jo, v pohodě a neptej se pořád." Zrychlil jsem a skoro až běžel zpět k jezeru. Po asi pěti minutách se mnou blondýn zase srovnal krok. „Neutíkej! Loki! Co se děje?!" Zakroutil jsem hlavou a rozeběhl se ještě rychleji. U jezera už jsem skoro nemohl popadnout dech, na rozdíl od svého bratříčka, který mi byl v patách, až mě nakonec dohnal a zatarasil mi cestu. Vyčerpaně a bezradně jsem sebou střelil do trávy. „Nech mě." „Loki, co se děje?" podíval jsem se mu do očí a snažil se nerozbrečet.

Tak tady je trochu šílenější další díl. Netuším, jak mě zrovna tohle dokázalo napadnout, ale když to tady je, tak asi nějak ano. Snad se i přes bláznivost, sprostá slova a úchylné části kapitola líbila a ohodnotíte ji třeba hvězdičkou, nebo komentíčkem.

Vaše Tiranis!