Loki

Jen, co mi zmizel z dohledu, začal jsem se shánět po nějaké vodě na umytí. Nemusel jsem ani dlouho hledat a zjistil jsem, že jediná možnost je jezero. Sakra, co když mě tak někdo uvidí?! Byl jsem ale opravdu celkem ulepený, tak jsem se nakonec po chvíli rozhodování přeci jen vydal oním směrem. Měl jsem štěstí, že kolem nikdo nebyl. Vlastně sem skoro nikdy nikdo nechodí. Sundal jsem si tuniku i několik dalších vrstev oblečení a zcela obnažený jsem rychle vskočil do vody. Byla nečekaně příjemná, ne mrazivá. Chvíli jsem jen poblíž břehu testoval hloubku a samotné své schopnosti, až jsem se nakonec odrazil od kamene a ponořil se do vody. Když jsem otevřel oči, překvapila mě voda znovu, konkrétně svou průzračností. Když jsem jen trochu víc otevřel oči, viděl jsem i malé hejna rybek, jak se pohybují u dna jezera. Vodní rostliny i malé živočichy. Vážně to i v takové hlubině žilo. Vyplul jsem nad hladinu pro nový příděl vzduchu a začal jsem ve vodě dovádět. Od svých dětských let jsem se do hloubek nedostal, tak je toho potřeba trochu využít. Zavýskal jsem a skočil z menšího kamene znovu do vody. Dělal jsem kotrmelce, potápěl se, skákal nejrůzněji do vody a hrál si s účinky magie pod vodou. Byla to nehorázná zábava. Nakonec jsem skončil jen u plavání po celé délce dlouhého jezera tam a zase zpátky. „Ehm." Otočil jsem se vyděšeně za zvukem něčího hlasu. Strašně jsem se v té chvíli polekal, že by to mohly být třeba stráže. Když mi však padl pohled na blonďáka, jak sedí u kraje jezera s hromádkou mého oblečení, radostně jsem si oddechl. „Ahoj bráško! Pojď do vody, je skvělá!" Pro ukázku jsem se znovu potopil a vynořil se jen malý kousek od kraje. „Raději ne, bylo by to poněkud nevhodné." Zakřenil jsem se a podíval se na klubíčko u jeho nohou. „Přibral jsi i nějakou osušku?" Thorovi zahořely líce červení a stydlivě zakroutil hlavou. „N-ne, zapomněl jsem. Promiň." Mávl jsem nad tím rukou a doplaval až ke kraji. „Tak se otoč." Poslechl a přetočil se ke mně zády. Vylezl jsem z vody a kouzlem nechal své tělo oschnout, než jsem se začal soukat do složitého několika vrstvého kompletu. „Už se můžu otočit?" Nestihl jsem mu odpovědět tak rychle, takže se nakonec otočil. Měl jsem ž oblečený celý spodní díl, ale stále jsem neměl vršek. „Ne, ještě ne." Šlo znatelně vidět, jak zčervenal jako rajče a připlácl si dlaně na oči. Přišlo mi to vtipné. Hrdinný Thor se stydí kouknout na svého bratra a přitom se klidně sprchuje v pánských šatnách po trénincích šermu a boje. „To je v pohodě. To hlavní už mám oblečené." I přes ujištění dal Thor dlaně dolů až poté, co jsem jej ujistil, že jsem oblečen. Ku podivu mi donesl můj nejoblíbenější šat. „Děkuji za pomoc." „To nestojí za řeč." Usmál se na mě a já mu úsměv s radostí oplatil. Ještě jsem sesbíral své špinavé svršky a pak už jsme zamířili znovu ke srubu. „Stejně jsi citlivka. Do toho jezera nevlezeš ani z hecu jen proto, že by tě to trochu studilo." „To není pravda! Prostě mi to jen přišlo nevhodné." „Na to ti neskočím. Jseš cíťa nebo stydlivka. Vyber si, čemu dáš přednost." Thor se na mě zamračil a zrychlil tempo tak, že jsem musel klusat, abych mu stačil. „Nebuď uražený! S tebou se taky člověk nemůže normálně bavit!" „Ale ty nejsi člověk, že ne Loki?! Nech mě chvíli na pokoji." Teď jsem se ale urazil já. Tak já mu nestojím za společnost?! „Fajn! Tak já se prostě jenom přemístím zase zpátky, však to přece není žádný problém. Zbohem Thore." Plival jsem kolem sebe hořká slova a už se chystal k zaříkadlu, když mě za zápěstí pevně chytly dvě mohutné paže tak, že jsem upustil to, co jsem v rukou nesl. „Nikam nejdeš. Já...........omlouvám se, jen jsi někdy dost nesnesitelný, víš to?" Zasmál se a podíval se mi do očí. „Co takhle se přestat hádat a zítra do toho jezera skočím, abys měl důkaz?" Lehce jsem zvedl jeden koutek úst v úsměvu a kývl jsem na souhlas. Ač bychom mohli jít dál, on stále nepouštěl mé zápěstí. Ten dotyk mi byl sice příjemný a rád bych takto setrval o něco déle, ovšem začalo mi až nebezpečně bušit srdce. Začínám opravdu nechápat své vlastní tělo. Co to se mnou sakra zase je?! Vasmekl jsem se ze sevření a s hraným úsměvem na tváři a prádlem v náruči jsem se rozešel dál po zarostlé cestě k chatce.

Další  kapitolka s trochu trapným momentem. Doufám, že se líbila a dáte mi za ni hvězdičku nebo komentík! Protože je začátek školy, tak začnou kapitoly vycházet dost nepravidelně. Před prázdninama jsem měla dost práce, abych stíhala vydávat každý den a pak jsem psala po nocích, takže to teď měním. I tak ale vyjde min. jedna za týden (doufám). Těším se u dalšího dílu!

Vaše Tiranis!