Loki

Třásl jsem se strachy. Mlha se rozprostřela a já seděl zase v malé kajutě na vesmírné lodi. Modrá barva se vytrácela a já přestával panikařit. Tentokrát byl přechod zpět jiný, víc bolel a cítil jsem neskutečně divný pocit. Položil jsem se do přikrývek a zhluboka dýchal. Co to mělo být? Strašně mě ten pocit vyděsil. Lístek na mém stolku se rozsvítil tmavou zprávou. Loki! Jsi v pořádku? Co se stalo? Chytl jsem papír do rukou a šáhl po kouzelném brku.

Jsem v pořádku. Vystrašil mě ten pocit při přemístění.

Ale teď už jsi v pořádku, že? Nic se ti nestalo?

Jsem v pořádku, nemusíš se bát Thore.

Pak tedy dobrou noc? Měl bych ještě ulehnout, ať jsem k ránu čilý.

U tebe spíše kolem oběda, ale máš pravdu. Uvidíme se zase v zahradách? Napíšu ti?

Budu napjatě čekat.

Odložil jsem papírek a zachumlal se v posteli až po uši. Zavřel jsem oči s tím, že už se nemůžu nechat rozhodit svými pocity. Ukázal jsem další slabost před svým bratrem, před kterým jsem se kdysi nedokázal ani upřímně pousmát, jak jsem ho nesnášel. Co jen to se mnou provedl? Co se mnou všichni dělají?

Probudil jsem se až pozdě v odpoledních hodinách. To mě ten večer tak zmohl? Posmíval jsem se Thorovi, že nevstává před jedenáctou a teď si sám vstanu až o půl dvanácté. Na podlaze u dveří ležel tác jak se snídaní, tak s obědem. Nic extra. Zase jen chleba a bramborová kaše s jakýmsi podivným masem. Vstal jsem z matrace a odsunul oba talíře stranou. Beztak nemám hlad, tak nebudu jíst něco, co se dá jen těžko požívat. Vyšel jsem ven a znovu šel procházet loď. Nic jiného se tady vlastně ani dělat nedalo. Hned po východu jsem za sebou slyšel pohyb a cítil tíživé pohledy. Pronásledovaly mě na každém kroku. Nenáviděl jsem ty odporné bestie za to, co si musím denně kvůli nim prožívat. „TAK DOST!!!!" Rozkřikl jsem se přes celou chodbu, až se to ozývalo od stěn. Křičel jsem a horečně gestikuloval. Všechny ty bestie z okolí začaly couvat a schovávat se za rohy. „Přestaňte se za mnou plížit jako stíny! Myslíte si, že vás snad nevidím a neslyším, nebo co?! Jste hlučnější než tisíc pakoňů! Nevím, proč to děláte, ale okamžitě toho nechte!" Zhluboka jsem dýchal a ostrým pohledem pražil vše kolem sebe. Z celého těla mi proudila zelená mystická mlha, jak jsem dlouho téměř nepoužil své síly. Magie se uvolňovala do vzduchu a plížila se kolem jako smrt. Stačilo by jen pomyslet a ty zrůdy by padly k zemi mrtvé dřív, než by se nadechly. Rychle jsem se rozešel pryč z té chodby, než bych provedl něco, čeho bych litoval. Dospěchal jsem až na můstek, kde jsem se úlevně zapřel o zeď. Netuším, co to se mnou je. „Tak ses přeci jen ukázal." „Nemohl bych přeci porušit tradici." Jako každý den jsem i dnes potkal na můstku našeho velitele. Thanos se tyčil u okna a o něčem horlivě diskutoval s jakousi dvourukou chobotnicí. „Slyšel jsem křik, snad ne mých chitaurů? Provedli něco?" „Jen jsem dal dost jasně najevo, že se mi nelíbí některé jejich praktiky, nic víc." Kolohnát kývl hlavou a znovu začal diskutovat s tou podivuhodnou bytostí. Sedl jsem si na křeslo a díval se ven, pak jsem procházel chodby, až jsem nakonec znovu skončil ve svém pokoji. Nuda stíhající mě na každém kroku byla k nevydržení. Snědl jsem jen pár soust připraveného jídla, než jsem se rozhodl znovu navštívit svého bratra. Nevím proč, ale čím dál tím víc se mi příčí ho takto nazývat. Vždyť vlastně není můj bratr. Asi mu budu muset najít jiné přízvisko.

Další kapča. Snad se líbila. Jsem teď v trochu horší náladě, tak nebudu optymistická, jako tomu bývá jindy, ale snad se vám to líbilo a dáte tomu hvězdičku a komentík. Budu doufat, že mě podpoříte v dalším pokračování psaní téhle povídky a že si to užíváte!

Vaše Tiranis!