Loki

Po včerejším večeru na promrzlých schodech mě bolela záda. K čertu s tím Thorovým kladivem. Vstal jsem a řádně se upravil a oblékl tak, jak se to na královského syna patří. Dnes se má stát Thor králem a usednout na trůn. Proti bratrovi nic nemám, ale rozhodně ho na trůně neuvidím rád. Neříkám, že to musím být nutně já, kdo usedne na zlatou stolici, ale můj bratr je příliš horkokrevný a natvrdlý, než aby měl tu výsadu. To bychom mohli rovnou Asgard nechat shořet, či rozdupat ohnivými bytostmi z dalekých světů. Připravil jsem plán, jak téhle katastrofě dočasně zabránit. V průběhu ceremonie sem dostanu jotunheimské obry a překazím tak korunovaci. Thor bude zuřit, to nepochybně, ale já tam pro něj v tu chvíli budu jako pozorný bratr a pokusím se ho podpořit ve všem, co bude chtít udělat. Stejně bych to udělal tak jako tak. Jsem v jeho společnosti velice rád, ač nemohu najít důvod proč tomu tak je. Moc rád s ním trávím čas, ale ti jeho kamarádíčci jsou mu v jednom kuse za zadkem. Nesnáším je.

--

Už to začne každou chvíli. Použil jsem snad všechnu magii, co jsem uměl, abych sem ty zatracené modré stvůry dostal, a doufám, že to nebylo zbytečně. Vpustil jsem je do hradu a připojil se k ceremonii. Na tak vážné věci přeci nemohu chybět. Mohlo by to vypadat podezřele. S obrovskou slávou a orchestrem vpadl můj neomalený bratr do síně. Halou se začal ozývat potlesk a nadšené volání. Pak přišlo na řadu odříkávání slibu a pořád nic. Sakra, co jim ta dlouho trvá! Teď už jsem byl opravdu nervózní. „Potom tě já Odin, všeotec, prohlašuji........." Sakra! Celé to bylo k ničemu! Ten trouba bude opravdu král! „Mraziví obři!" CO? Lidé si začali šuškat a vojáci se rozeběhli ke královské pokladnici. Takže to vyšlo! Měl jsem sto chutí začít jásat a skákat s dlaněmi vysoko nad hlavou. Namísto toho jsem se nenuceně opřel o stěnu velké síně a čekal, až se tady můj bratr objeví. Bylo mi jasné, že bude vyšilovat a půjde něco rozbít. Co by bylo lepší na rozbití, než síň plná bohatství, naplněná pro oslavu jeho triumfu. Zalezl jsem si do tmavšího kouta a čekal na jeho příchod. Byl jsem si jist, že sem zavítá. A taky že ano. Po nějaké době se rozrazyly vstupní dveře a můj naštvaný bratr se vřítil dovnitř. Klel a nadával. Hrdelně řval a převrátil u toho jídelní stůl. Pod každým namáhavějším pohybem se mu na rukou rýsovaly dokonale vypracované svaly. Proč já nemůžu mít alespoň poloviční? Zdrceně se zhroutil na schody. Tehdy jsem vylezl ze svého úkrytu za mohutným sloupem. „Teď nejsem moc dobrý společník bratře." Thor vypadal opravdu naštvaný. Přímo zuřil a klouby na rukou měl úplně bílé od tisknutí dlaní v pěsti. „Dnes jsem měl slavit triumf." Podíval jsem se na jeho zaťaté čelisti. Tak krásná tvář a tak zhyzděná úšklebkem. „To příjde. Vydrž." Kéž by ne. On by se s tím vyrovnal........časem. Jak se asi Asgard vyrovná s neschopným vládcem? Do místnosti vtrhli ti jeho neomalení buranští přátelé. „Jestli tě to utěší, myslím, že máš pravdu. Ohledně Jotumu, jejich krále Laufeje, všeho. Když se jim podařilo prolomit obranu Asgardu jednou, kdo ví, zda to nezkusí znovu? A už s celou armádou?" Bylo vidět, jak se mnou bratr souhlasí. Vlastně jsem ani pořádně nevnímal, co říkám, spíš jsem se soustředil na něj. Ani jsem si nevšiml naší zkrácené vzdálenosti. „Přesně tak." „Jenomže jít proti nim by znamenalo vzepřít se otci." V tu chvíli se na mě Thor zadíval. Měl jsem zvláštní pocit, ale hned, co jsem pochopil, na co myslí, zvedl jsem se na nohy. „Ne ne ne, počkej!" „Ano! Jen tak jde naše hranice trvale ochránit!" Už zase měl ten tvrdý výraz přesvědčení. „To je šílenství!" V ten moment se do rozhovoru zapojili ti jeho kamarádíčci. S každým slovem, co v tu chvíli Thor vypustil z pusy jsem se cítil více jako blázen. Proč jsem to jen říkal! To jsem nemohl jednou držet tu svou nevymáchanou pusu?! Kdesi v hlavě mi však zněl tenký hlásek: Jistě že ne! Vždyť po tom, co Thor ztropí scénu, bude se moci s trůnem rozloučit a bude tvůj! Tak jsi to přeci chtěl!

Otřásl jsem se nad tak sobeckou myšlenkou a raději vstal ze schodů, na které jsem se před chvílí znovu posadil. Měl jsem namířeno do svých komnat. Thor bude chtít vyrazit ještě dnes a já tam budu muset s ním. Naprosto úžasné (ironicky).

--

Na koni jsem nikdy nejezdil rád. Je to příliš zdivočelé stvoření, co se špatně ovládá. Jet na něm přes světelný most k bifrostu bylo příšerné. Chtěl jsem nás dostat přes Heimdala, který hlídal vstup dovnitř, ale Thor mě neomaleně přerušil a pár slovy odbyl všechna snažení o odpor. Jak to, že mu vždy vše vychází? To stačí mluvit pevným hlasem bez známky strachu a všichni vám padnou k nohám? Tak jako tak, Thor Heimdala přesvědčil a on otevřel bifrost. Thochu jsem se obával, že na mě někdo pozná tu nervozitu z odhalení, ale všichni se soustředili spíše na mluvícího strážce portálu. Po pár minutách nás už vtahoval silný vír energie.

Tak a je tu druhá kapitolka. Snad se pořád líbí a jde to číst. Budu ráda za hlasy a vaše komenty! O prázdninách budu chtít celou povídku napsat a postupně i povydávat. Uvidíme, jak to dopadne a zda to půjde číst. Přeji hezké slunečné odpoledne!

Vaše Tiranis!