Fandral

Zuřil jsem. Ne, já doslova běsnil. Všechno kolem nás přestávalo dávat smysl a mým přátelům je to jedno! Pochodoval jsem po síni sem a tam a zrovna si vyléval vztek na Volstagga. Ten mě vytáčel ze všeho nejvíc. Thor je pryč a on si tady normálně spořádá několik zvířat! To ho ani na chvíli netíží žaludek?! „Naš nejlepší přítel je pryč. Na trůně sedí Loki. Asgardu hrozí válka a ty si tady přesto s klidem spořádáš čtyři kance, šest bažantů, půl vola a vypiješ dva sudy piva! Styď se, To je ti to fuk!" Při poslední větě jsem se už neovládl a vyrazil mu tác z ruky. „Nepleť si apetit s apatií!" Vyskočil na nohy a rozkřikl se na mě. Divím se, že ještě vstane, když se tak nacpal. Oba naši zbývající přátele vstali, aby zabránili blížící se bitce. „Přestaňte oba dva! Dost! Je jasné, co musíme udělat." Sif jako vždy zasáhla. Raději jsem se odvrátil, než abych se na to necitelné prase koukal. „Musíme jít. Musíme najít Thora." Hogun se asi zbláznil. Jít ho hledat by bylo jako nechat se dobrovolně upálit. „To je velezrada." „Především je to sebevražda." Pro jednou musím s Volstaggem souhlasit. „Thor by pro nás udělal totéž." Sif se zadívala na každého z nás. „Ticho, může nás slyšet Heimdall." Jen co to můj kulatý přítel dopověděl, už se otevíraly dveře síně. „Heimdall vás volá k sobě." A sakra. „Slyšel nás." Vážně Volstaggu, teď budeš ještě něco říkat? Do háje, to zase bude keců!

Jen co jsme vstoupili do kopule bifrostu, začal po nás Heimdall křičet a vyptávat se na plánovanou velezradu. Popravdě jsme mu odpověděli, co máme v plánu. „Dobrá." Počkat co? Jak jako dobrá? Co to má znamenat? Prostě se jako sebere a odejde pryč? „Já jsem věrný králi. Já vám ten most otevřít nemohu." Prostě si odejde? Co to mělo jako být? „To je divný patron, že?" „Co teď s tím?" Toť dobrá otázka. Co s tím, když si strážce bifrostu odejde i s mečem někam do háje. Tak počkat! S mečem? On sebou žádný nenesl! Otočili jsme se za sebe, kde už začala jiskřit zasazená zbraň. Jo! Tak přeci jen se nám to podaří! Byli jsme vtáhnuti mocným vírem na jinou planetu. Jupí! Dobrodružství začíná!

Procházeli jsme blízkým městem a rozhlíželi se po nechápavě hledících občanech. Je komické, co nosí na sobě. Kde mají bojovou zbroj, nebo alespoň perořízky? Zrovna jsme procházeli kolem jakési pumpy, když jsem za oknem zahlédl dlouhé blond vlasy a svalnatou postavu. „Hej! Támhle je!"

Thor

Jane zrovna polemizovala s Erikem o tom, co jsemjí včera vysvětloval. Nedivil bych se,kdyby jí neuvěřil. I ona sama byla z prvu trochu skeptická. Najednou cosizabušilo na dveře. „Zde jsi!" Otočil jsem se za zvukem. Přátelé! Co tadydělají? Za dveřmi stály čtyři vysmáté postavy v ocelovém brnění. Otevřelydveře a já se k nim radostně rozešel rychlým krokem. „Přátelé!" Radostbějsem je objal a přivítal se s každým z nich. Sif mě držela poněkuddéle, než by musela, ale nezazlíval jsem jí to. Hogun se představil a radostněnatáhl ruku k nic nechápajícímu Erikovi. „Přátelé, ještě nikdy jsem nikohoneviděl radši. Ale neměli jste sem chodit." Všichni se zatvářili zmateně.„Přišli jsme tě odvést domů!" „Vždyť víte, že domů nesmím. Otec kvůli mnězemřel. Musím zůstat ve vyhnanství." Sif se na mě zmateně podívala. „Thore,tvůj otec pořád žije." Tak moment, cože? Tady se mi něco přestává líbit. Začínámpochybovat o tom, že mi bratr řekl cokoli jiného než jen lži. Než jsem se všakstihl zeptat na cokoli dalšího, začal se nepříjemně zvedat vítr. Vyhlédli jsmez domu a viděli na obloze vír. To znamená jen jediné, byl použit bifrost.„To je ještě někdo od vás?" Všichni jsme znali odpověď.

Další kapitolka do sbírky. Zatím mám předepsáno až po kapitolu 17, ale tam jsem se zasekla. Pokud se líbila, budu ráda, když dáte hvězdičku a napíšete komentík!

Vaše Tiranis!