Loki

A jsem znovu tady. Jotutheim, můj domov. Mrazivá pustina plná ledu a sněhu. Ledový vítr a chlad. Odtud pocházím, tady je mé právoplatné místo. Bratr by řekl, že je to tu odporné, mě to zde příjde jistým způsobem fascinující. Není ale čas na rozjímání, nebo nad kocháním se krajinou. Jsem tady, abych nabídnul otci dohodu. To že je to pro něj pouze lest, to on nikdy neprokoukne. Jsem mistrem klamu, takže mě nějaký ledový obr nemůže prohlédnout.

V zámku se mi moc nelíbilo. Bylo to tady stísněné a úzkými chodbami jsem se skoro přes ostatní obry neprocpal do hlavní síně. Pyšně jsem si to nekráčel přímo před mrazivý trůn. „Zabte ho." Jak typické, no nic, tak ho budu muset přesvědčit. „Po tom všem, co jsem pro tebe udělal?" „Tak to jsi byl ty, kdo se nám pomohl dostat do Asgardu?" Bylo to spíše konstatování, nežli věta, ale co s tím nadělám. „To byla maličkost. Chtěl jsem bratrovi zkazit jeho slavný den, a ještě na chvíli uchránit říši před jeho slabomyslnou vládou." Zaujal jsem ho. Nyní mě propaloval rudým pohledem až se předkláněl na té své hoře ledu. „Řekni, co nabízíš." „Tajně tě dovedu s hrstkou tvých vojáků do Odinových komnat a tam ho můžete zabít na jeho loži." To v něm způsobilo nedůvěru. Nedivím se, taky bych byl skeptický. „Proč ho nezabiješ sám?" „Počítám, že by Asgarďané nesnesli krále, který zabil svého předchůdce. Až Odin zebře, vrátím vám truhlici a vy pak můžete navrátit Jotunheimu jeho.....,,slávu,,." Během mého proslovu se Laufei i zvedl. Nečekal jsem, že ho truhlice tak nadchne. Teď už ho mám v hrsti. „Dobrá, přijímám." Musel jsem se sebevědomě pousmát. Jsem skvělý intrikář a zase jsem to dokázal.

Jen co jsem se vrátil zpět na Asgard, už mě vyčkávalHeimdal. Ten šťouravý dědek strká ty svoje všetečné oči úplně všude. Zase má problém s tím, že nedokážeprokouknout mé maskování. Je tak naivní, když si myslí, že vidí všechno. Kdybyvěděl, co vše mu zůstává skryto a to jen díky mě. Utahoval jsem si z něho adoslova se bavil jeho nevědomostí a podezíravými pohledy. Je mi jasné, žeprokoukl to, že se mu skrývám, ale stejně s tím nic nenadělá. Hrál jsem sise slovy a dostal tak z něj to, co jsem potřeboval slyšet. Je povinenvěrností mě. Jako by se mu to příčilo, jak to vypouštěl z úst. Je mijedno, zda mi slouží z povinnosti, či dobrovolně. Hlavní je, že on nikdynezradí trůn a na něm jsem teď já. Nařídil jsem mu, aby zůstal bifrost zavřenýa vydal se do paláce. Zahrál jsem naštvaného velice dobře a napruženým krokemjsem si to štrádoval k paláci. Mému paláci. Je to velmi příjemný pocit.

Tady je další kapitolka. Snad se líbí, i když není moc zábavná, nebo se nezmiňuje o těch dvou. Holt je to ve filmu a já to nějak sepsat musím. Pokud se alespoň trochu líbila, pak neváhejte dát hvězdičku a komentáře taky potěší!

Vaše Tiranis!