Erik

„Jmenuje se Donald Blake?" „Doktor Donald Blake." „Máte nebezpečné kolegy pane Selvigu." Sakra, co jim mám asi tak nakecat? Co si jako ta Jane myslí, že jim nakukám? Vždyť jsou to profíci! „Neovládl se, když zjistil, že jste všechno odvezli. Léta na tom dělal a teď konec! To dokáže člověka pořádně rozlítit. Vaše obří všemocná agentura k nám vtrhne se svými gorilami aaaa........... to jsou jeho slova." „To pořád nevysvětluje, jak dokázal vyřídit ostrahu." „Steroidy! Je blázen do posilování." Bože, co to melu? Na tohle mi v životě nemůžou skočit. Ani já si to sám sobě nevěřím. „Vidím tady, že je lékař." Sakra, další zádrhel. „To je! Tedy byl. Změnil povolání a stal se fyzikem. Výborným fyzikem! Je to skvělý člověk a jen to nezvládl." Nevěřil jsem, že by mi to sežrali, o to víc mě zaskočilo, když mě za ním pustili. To jim to nepřišlo ani trochu divné? Vešel jsem do místnosti, kde ho drželi a musel se podivit, jak vypadal dobře na to, že se popral s půlkou ozbrojených tajných sil. „Á Dony, Dony, Dony. Tady jsi, hm? Všechno bude dobré, odvezu tě domů." Snažil jsem se mu naznačit, ať se nevzpírá, jelikož by to mihli celé prokouknout. Ku podivu spolupracoval. Odvedl jsem ho ven, kde nás agent Coulson ještě zadržel. „Doktore Selvigu! Dohlédněte na něj, ať nepije!" „Jistě!" Blondýn se na mě podíval s otázkou ve tváři. „Kam teď jdeme?" „Na panáka." Přidal jsem do kroku, ať už jsem co nejdříve odsud. Bylo mi jasné, že to nenechají jen tak. Mohl bych se vsadit, že nás nechají sledovat.

V hospodě

Seděli jsme za barem a já žkoulal v upocených rukou kousek papíru. Byl jsem celý vystresovaný z celého toho incidentu. Ani jeden z nás nemluvil. „Víte, mýlil jsem se. Nic jsem nepochopil." Nevím, o čem mluvil, ale vypadal, že by potřeboval podržet. Nevěděl jsem, co mu odpovědět, tak jsem se rozhodl pro nekonkrétní chlácholivá slova. „je dobré si uvědomit, že nevíme vše a pak si začneme....... klást ty správné otázky." Možná že jej to povzbudilo, to nevím, ale stoprocentně ho to rozmluvilo. „Poprvé v životě jsem naprosto v koncích. Nemám tušení, co bych měl dělat." „Každý, kdo se chce v životě někam dostat, si musí prvně uvědomit, že je ztracený." Bože, zním opravdu strašně. Už mluvím, jako můj táta, ten tyhle žvásty taky s oblibou používal. „děkuji vám za pomoc." „Mě neděkujte. Udělal jsem to pro Jane. Učil jsem s jejím tátou na univerzitě. Dobrej chlap. Ale paličák." „Jako já. Otec se mi snažil předat svou moudrost, ale já ho neposlouchal." Ten muž mě přiváděl do rozpaků. Vůbec jsem ho nechápal a popravdě mi to bylo jedno, ale bál jsem se, aby se něco nestalo Jane. „Nevím, jestli jste blázen.....a hrajete nějakou hru a je mi to jedno. Záleží mi jen na Jane. Viděl jsem, jak se na vás dívá." Bojím se, aby jí nepřivedl do malérů. Celý život se jí snažím od nich držet dál, tak snad se mi to povede i tentokrát. „Přísahám, že jí nechci nijak ublížit." „Dobře. Koupím ještě jednu rundu a vy pak zmizíte." Kývl na souhlas. To mi stačí. Objednal jsem ještě dvě piva a whisky. Jen co je přinesli, nalil jsem obsah menších skelniček do těch větších. Nerad piju alkohol čistě, jelikož pak z něho zvracím, ale naředěný v pivě mi zas takový problém nedělá. Oba jsme se chopili sklenic a já si upil. Sakra, ten chlápek má ale splav! Nakonec jsme u jednoho piva nezůstali. Z pití se stal závod, který jsem prohrál, ale i tak se ctí. Poslední co si pamatuju nezamlženě je Thor s korbelem piva sedícím na barovém pultu a kolem spoustu fandících lidí.

Ještě jedna kapitolka za dnešek. Snad se líbí! Budu ráda za komentáře a hvězdičky!

Vaše Tiranis!