,,Co je krásné, je i dobré, a co je dobré, brzy bude i krásné."Zazněl mi nad hlavou tichý hlas. Byla to Daphne, okouzlující jak jen se na Zmijozelku sluší a v očích tisíce tajemství.

Občas nechápu co svými citáty myslí ale jedno je z toho jasné, je chytrá minimálně stejně jako kterýkoliv Havraspár v Bradavicích.

,,Kdo řekl tohle?"zeptala jsem se zvědavě, protože vím že obsah mi nikdy nevysvětlí. To si budu muset zjistit sama, a zrovna u tohoto konkrétního to nebude až tak těžké.

,, Sapfó."řekla s nepatrným úsměvem který patřil jen mě, pro ostatní měla typický aristokratický ve kterém nebyla ani špetka emocí. Byl falešný jako celá Umbridgeová, i když ani to mu nezabránilo srazit na kolena celé zástupy mužů.

Vždy máme jen pár okamžiků v knihovně než musíme nasadit zpět masky co nosíme a být tím co od nás okolí očekává. Lstivý had a statečná lvice.
Chtěla jsem jí vzít za ruku ale ona ucukla a se poplašeně rozhlédla. Uznávám, dnes tu bylo více lidí než obvykle ale nikdo nám nevěnoval pozornost.

,,Dnes ne, Levandule."špitla a hned bylo po dobré náladě.  Než se zeptáte, tak ano ten útok Šedohřbeta jsem přežila, i když jen o vlásek a odnesla jsem si z něj mnoho jizev.

Kvůli nim se mi už nikdo neodváží podívat do tváře, tedy nikdo až na mou hadí královnu. Ona má dostatek odvahy hledat krásu i tam kde není úplně zřejmá, nebo v mém případě už žádná nezbyla.

,,Hej příšero, nechtěla by sis jít najít stůl kde na tebe nebudeme muset koukat?"zeptal se mě nějaký Nebelvírský druhák, který měl výškou nejblíž ke Kratiknotovy a nelibě se šklebil na moje jizvy.

,,Rozumbrada je jako eunuch - ví přesně jak na to, ale přitom to nedokáže."řekla Daphne s přezíravým ušklebkem a s hrdostí sobě vlastní vstala.
Čím mě ale překvapila bylo ,že mě následně vzala za ruku. 
Udělala ovšem dobře, protože jinak by mě od toho konsternovaného kluka nejspíš nedostala. Až takový na mě měli její slova vliv.

Nevím co konkrétně tuhle její reakci způsobilo ale zavedla mě přesně na to místo kde se před necelým rokem stala ta strašná nehoda.
Stálá jsem tam kde by s největší pravděpodobností skončil můj mladý život nebýt mého anděla, který se proplížil ze sklepení aby mohl poskytnout na bojišti alespoň první pomoc když mu nebylo dovoleno se bitvy zúčastnit.

,,Co tu děláme?"zeptala jsem se roztřeseně, protože to na mě útočila jedna špatná vzpomínka za druhou.

,, Protože už to takhle dál nejde." Řekla slova, která by ve mě něco zlomila i bez toho děsivého tónu. Ano, každý jednotlivý den jsem se děsila momentu kdy pro ní budou mé jizvy už příliš velkou překážkou a odejde...

Nikdy by mě ale nenapadlo, že to udělá tady. Na místě kde jsem jí poprvé řekla jak bláznivě jsem se zamilovala do jejich zlatých vlasů, do způsobu jakým vyslovuje kouzla a jak jí cuká koutek když kouká na žertíky dvojčat Weasleyových.

Tohle nemělo být zároveň i místo kde mi ona řekne co vše je na mě špatně.
Kde mi vyjmenuje všechny důvody proč já nikdy nebudu smět být její.

Jenže ona mě jako vždy překvapila. Za pas si mě přitáhla k sobě a zahleděla se mi zhluboka do očí. Nemohla jsem se kvůli intenzitě toho pohledu ani nadechnout a ona se mi ješte zasadila smrtelnou ránu.

,, Přestaň myslet hned na ten nejhorší scénář,"řekla pobaveně a druhou rukou mě pohladila po tváři. ,,Co jsem tím chtěla říct je, že končím se zbabělým Zmijozelským skrýváním. Výjimečně se zachovám jako Nebelvír a celé téhle zatracené škole dám na vědomí že jsi moje, bez ohledu na to jestli kvůli tomu i samotný Brumbál vstane z hrobu."

Úlevně jsem se zasmála, protože mi v tu chvíli spadl ze srdce kámen minimálně stejně velký jako byla madam Maxima v našem čtvrtém ročníku.

,,A nebudou ti přece jen vadit moje jizvy? Nechceš být s někým hezčím?"zeptala jsem se když opar bláhové naivity odplul a já vystřízlivěla.

,,Pro mě jsi tou nejkrásnější ale má to i svou výhodu."řekla tajemně a v očích se jí nebezpečně zalesklo.,, Nemusím jít ve šlépějích Severuse Snapea, kdyby byl někdo natolik bláhový aby si dovolil vztáhnout ruku na to co je moje."

Typický aristokrat, přilétlo mi hlavou než mě ta blonďatá kráska políbila. Byl to náš první polibek při kterém hrozí,že nás někdo uvidí a já si ho užívala ještě o to víc.

Můj první nápad byl Charlie Weasley ale jeho rodina je tak známá,že nebyl zkrátka tou nejlepší volbou. Druhý nápad byl Lucius Malfoy,i když vlastně ani nevím jak mě to napadlo a pak tu byly sestry Greengrassovy. Víme o nich a Astorie si dokonce vzala Draca ale co její starší sestra?
Tak se nakonec mou volbou stála Daphne Greengrassová, která se očividně ne poprvé setkala s Levandulí Brownovou. Snad je to dostatečně překvapivá dvojice 1queenofstory.