,,Už jsem se rozhodl co ti dám k vánocům, Náměstíčku."zvolal rozjařeně Sirius, který seděl v křesle Nebelvírské společenské místností. ,, Dostaneš pod stromeček holku."

,, Cože?!"vyjekl Remus. Nebyl si úplně jistý jestli je jeho kamarád opilý nebo střízlivý a jen se úplně zbláznil.

,,No přítelkyni Remusi, mám kontakt na každý stvoření ženského pohlaví v Bradavicích. " řekl se samolibým úšklebkem.,, Dej mi parametry, které požaduješ a já ti do štědrého dne domluvím dokonalé rande."

,,Siriusi, ty ses musel úplně zbláznit. Holka není houska v krámě, kterou si prostě vybereš a koupíš. Nemluvě..."odmlčel se a probodl svého přítele pohledem. ,,Že já nemůžu."

Tentokrát se na něj upřel pohled všech jeho přátel a on se naklonil tak aby to slyšeli jen Poberti.
,,Jsem chudý vlkodlak bez budoucnosti, tohle nemůžu udělat nikomu."řekl s povzdechem a aby se vyhnul dalšímu přemlouvání a dohadům tak raději odešel.

Měl ještě jeden důvod. Důvod s nádhernýma šedýma očima, havraními vlasy a tím nejkrásnějším úsměvem který byl rezervován pouze pro něj. Taky to byl Zmijozel a ke všemu nikdo jiný než 'malý král'.

Ano, nebylo to dokonalé ale co je?
Oba měli své temné tajemství, které si střežili před zvídavými pohledy veřejnosti a to je ještě sblížovalo.

,,Hledal jsi mě?"zeptal se ze tmy známý hlas. Měli domluvený čas před komnatou nejvyšší potřeby aby si ukořistili pár křehkých okamžiku v náruči toho druhého než se budou muset opět začít tvářit jako by si nemohli přijít na jméno.
Mezi Nebelvíry a Zmijozeli to tak bylo vždycky.

,,Ano,"řekl Remus s úsměvem a společně prolezli dveřmi do skromné komnaty co jim vždy stačila.

Na tváři jeho milého ovšem tentokrát žádný úsměv nebyl. Naopak se tvářil vážněji než kdy dřív, dokonce i víc než když mu měl poprvé ukázat své znamení zla.

,,Musíme si promluvit."pronesl tónem, který by mu napověděl,že je něco špatně i kdyby nepoužil tu nenáviděnou frázi.

Povzdechl si s myšlenkou, že dnes se bude očividně kazit vše co půjde a sedl si na gauč.

,,Tohle musí skončit."řekl chladně a jeho očí v tuhle chvíli připomínali pouze led.,,Ty po zkouškách odejdeš z Bradavic na trvalo a mě začne matka hledat nevěstu. Věděli jsme , že tohle není žádná velká pohádková romance na věky a jednou...přijde den kdy naše poblouznění musí skončit. No a asi bude dnešek na to nejvhodnější."

Mluvil tak klidně až se v něm vařila krev.
Prý poblouznění...
prý romance...
On ho miloval, dal mu celé své srdce na stříbrném podnose. Což je pro vlkodlaka zvlášť riskantní. Chtěl s ním strávit každý okamžik co půjde, i když věděl že to není natrvalo, chtěl s ním být co nejdéle.

,, Vypadni!!"zavrčel a ukázal na dveře když to na něj všechno dolehlo. Srdce ho bolelo a ještě víc když ho viděl odcházet, jako by mu ho vyrval za živa z těla a vzdal si ho sebou.

Když věděl, že už ho nikdo neuslyší začal plakat. Vzlykal až to nejvíc ze všeho připomínalo vlčí vytí. Padl na kolena a snažil se zapomenout na všechny ty okamžiky co mu v tuhle chvíli trhali duši na cucky.

Najednou i teplo jímž se dřív místnost vyznačovala pro něj byl arktickou zimou. Sice nikdy nebyl vyloženě fanatický blázen do Vánoc ale měl je rád, do dneška. Už nikdy pro něj totiž vánoce nebudou znamenat nic jiného než den kdy mu jeho osudový muž zlomil srdce.

❄️❄️❄️

Uplynul rok než přišli další vánoce, ovšem tentokrát sebou přinesli ještě víc bolesti než ty minulé.

Stáli se Siriusem zrovna venku před lesem v Godrikově dole když pronesl tu necitlivou poznámku.
I když on Sirius v tu chvíli ani nevěděl, že je necitlivý.

,,Kde myslíš, že bych měl Reguluse pohřbít? Nedávno ministerstvo potvrdilo jeho úmrtí a já nevím kam by se hodila rakev bez těla. Přece jen rodinná hrobka Blacků je příliš neosobní."nadhodil Tichošlápek, nejspíš v naději že mu jeho nejchytřejší kamarád poradí.

,,J-je....m-mrtvý?!"vyjekl zaskočeně a díval se na něj pohledem jako by mu řekl, že Santa není.

,,Ano,"řekl s nechápavě nakloněnou hlavou. Asi se snažil rozklíčovat proč se ho to tak strašně dotklo. Jenže jak slovy vyjádřit, že v tu chvíli v něm něco umřelo?
Ta láska co k mladému Zmijozelovi cítil nikdy nezmizela. Dokonce se mu ani nepovedlo utlumit naději, že ho třeba po škole potká a , i kdyby byl ženatý, dají se opět dohromady. Zvykl si nepožadovat víc než může dostat a spokojit se s malém. Rád by byl jeho bokovkou, jen kdyby to znamenalo být s ním.

,,Remusi, ty pláčeš?"zeptal se nevěřícně a on si taky musel položit ruku na tvář aby zjistil jestli je to pravda. Kdo by se mu mohl divit, vždyť přišel o něco co měl jen krátce a přesto to změnilo vše.

,,Ne, tohle není pláč. "řekl tiše a zvedl pohled k obloze ze které se právě snášelo milión sněhových vloček. ,,Je to jen sníh."

,,Ale.."zkusil protestovat ale on se jen smutně usmál.

,,Jen na řasách mi přistál sníh a roztál."vysvětloval ale oči měl zakotvené na obloze v místě kde by v noci byla Regulova hvězda. Stokrát v Bradavicích se v noci vyplížily a on se s ní vytahoval. Tehdy se společné smáli až měli strach, že na ně přijde školník.

,,Okey..."řekl nedůvěřivě a začal se hrabat v kapsách. Jako každý správný rebel jich totiž měl víc než by se hodilo.,, Každopádně pro tebe nechal dopis, ležel hned vedle toho pro mě."

Díval se na něj jako na blázna než po dopisu chňapl. Pevně ho sevřel v roztřesených zmrzlých prstech, ale to vůbec nevnímal. V tu chvíli vnímal jen známé písmo, kterým byla nadepsaná obálka.

,,Dal bych ti ho dřív ale úplně mi to vypadlo...,"zamumlal omluvně a rozpačitě si prohrábl vlasy tak jak to obvykle dělá James.,, Kdyby ses na něj nezeptal nejspíš by mě ani nenapadlo, že jste se znali. Neříkám, že jsem neměl v plánu ti ho předat, pouze jsem to nepovažoval za důležité když jsem ho tam viděl ležet. Přece jen, co tak důležitého ti mohl můj bratr napsat."

☠️☠️☠️

Remusi,
Nevím co ti napsat s ohledem na to jak jsem to skončil. Byl jsem zbabělec.
Prvně jsem toužil se jako správný Black obklopit temnotou, temné znamení i tvor temnoty v podobě vlkodlaka, až jsem zapomněl proč jsem s tebou tak rád trávil čas.

Ty jsi byl to jediné dobré v mém životě, má hvězda co jsem k ní vzhlížel kdykoliv mě obklopilo příliš temnoty.
Byla to láska, to co mě k tobě táhlo, už to vím ale došlo mi to příliš pozdě.

Vím, že až tyhle řádky budeš číst nebudu tam ale stejně chci aby jsi věděl, že jsi byl jen ty. Vždycky jsi byl tím jediným koho jsem miloval a kdo miloval mě.

Přes to všechno co jsem v životě udělal špatně, ničeho nelituju, protože mě to nahnalo do tvé náruče. Do místa odkud mám své nejlepší vzpomínky. Vzpomínky díky kterým jsem jeden z mála smrtijedů co umí vyčarovat patrona a ten můj měl podobu vlkodlaka.

Moje poslední myšlenky patří a budou patřit tobě.

Neříkám ti to abych tě k sobě navěky poutal, to rozhodně ne. Říkám ti to aby jsi věděl co pro mě znamenáš a jakou váhu mají má další slova.

Jdi dál. Najdi si novou lásku, protože pokud si někdo zaslouží šťastný život jsi to ty.
Buď šťastný za nás za oba.

S láskou

Tvůj malý král

Regulus Arcturus Black

***

Ano, přetáhla jsem limit ale snad mi to 1queenofstory odpustí když je to ta poslední povídka.
Nedokázala jsem to ukončit dřív, ztratilo vy to svůj smysl.
Není to sice zrovna vánoční povídka, nebo tedy je ale neoplývá vánočním duchem.
Ale o tom vánoce jsou, není to jen to šťastné ale i to smutné, protože někteří důležití lidé už tu nejsou.🕯️
Stejně jako pro vztah Reguluse a Remuse je i tohle konec.
Soutěž skončila a já jsem šťastná, že jsem zvládla vše.
Děkuji autorce, že něco takového vymyslela a zorganizovala. Zároveň chci vyjádřit vděčnost i těm zbloudilým duším co mé práce četli a doufám, že se jim alespoň některé líbili.

🎄Přeji vám všem
ŠŤASTNÉ a KLIDNÉ vánoční svátky.🎄

P.s maličko mě inspirovala píseň Tohle není pláč