Kroutila se pod vlivem cruciatus jako had, který byl jejího mučení přítomen. V jednu chvíli vřískala bolestí a v druhé místností zněl její šílený smích. Leckdy se o ní tvrdilo,že je šílená ale ve skutečnosti jí jen její střízlivý odstup od všeho co se kolem ní děje držel příčetnost.
Tělem jí procházela neskutečná bolest na kterou si postupně zvykala, není proto teď tak strašná jako když na ní tu kletbu použili poprvé.
Cruciatus znala z obou stran hůlky, mnohokrát ho použila a mnohokrát bylo použito na ní.

,, Nagini, dokonči to."zazněl hlas temného pána když už ho přestalo bavit mučení.
Slyšela plynulý pohyb hadích šupin na podlaze ale nebála se, není to poprvé kdy tu větu slyšela. Vždy když se Vodemort rozhodl,že ho zklamala zkusil jí nechat sežrat.
Jenže jako kolikrát předtím, i nyní se hladké hadí tělo jen obmotalo kolem jejího, které se stále ještě neovladatelně třáslo v dozvuku bolesti kterou pocítila.

,, Možná jsi měla splnit jeho příkaz,"zaznělo slabě z jejich úst. To byla jedina bytost se kterou si Bellatrix Lestrangeová dovolila to dát znát.
Chtěla umřít, protože se díky mladické nerozvážnosti stala jen hračkou šílence kterému na ní nezáleželo víc než na můře co se vznášela kolem světla. Dal jí to dost důrazně najevo když poprvé požádal Naginy aby jí pozřela, jaké pro něj bylo překvapení když se tak nestalo.
Bylo to zvláštní ale byla tou jedinou pod ochranou toho výjimečného stvoření, které má jedinečný vztah jen s Voldemortem.
A od toho prvního pokusu to čas od času zkouší i když víceméně jen ze zvědavosti, protože kdyby jí chtěl zabít může svého hada ovládnout a udělat to sám.
Ostré zasyčení jí vytrhlo z přemýšlení, bylo to jasné sdělení, tuhle větu už nikdy nechce znovu slyšet.

,, Dobře, už se k tomu tématu nebudu vracet ale obě víme, že válku nepřežijeme."řekla tiše a zavřela oči. Obě jsou zajatci, i když se kdysi k němu přidali dobrovolně nyní už jsou jen jeho otroky, které nutí dělat věci proti své vůli a ani mu nezáleží na tom jestli přežijí. Tedy to je její případ, o Naginy se obává docela permanentně.

Její společnice asi chtěla svým způsobem něco poznamenat ale nemohla. Věděla, že je to pravda. Obě budou nejlukrativnějším cílem, kvůli činům které udělali z ne úplně vlastní vůle.

Jí k tomu dohnala rodina, prý aby šla příkladem svým sestrám. To to dopadlo, jedna její sestra se spustila s mudlovským šmejdem kvůli kterému opustila rodinu a druhá skončila s Malfoyem. Sama neví která možnost je horší.

,,A i kdyby mě chtěli nechat na živu nedovolím jim to, protože už nikdy se nechci vrátit do Azkabanu. Zešílela bych tam."dodala tiše. Už jí nezbývá moc času, válka se blíží. Je to cítit v atmosféře a až to přijde nikdo je nezachrání.

Zaslechla pomalé kroky následované šustěním pláště. Byly čím dál blíž a tím i konec jejich malé chvilky.
,,Stále žiješ?"zeptal se hlas protkaný odporem a když k osobě zvedla pohled uviděla toho posledního s kým by se chtěla setkat. Rodolphus Lestrange, muž kterého si nikdy nechtěla vzít a to nejenom proto, že rozhodně neodpovídá jejím preferencím.

,,Zdechni."zavrčela a začala se zvedat. Neodpustila si ještě něžně přejet po šupinách než se pevně postavila na vlastní nohy.
Myslela si, že jí den její svatby končí život ale pak se něco změnilo. Něco co ani ona nedokázala vysvětlit, našla svou spřízněnou duši v té nejpekelnější díře jaká v kouzelnickém světě existuje. To myšlenky na Naginy jí pomohli udržet si vzpomínky navzdory mozkomorům. Cítila ten chlad, tu bolest i ten děs ale uvnitř v malém koutku své téměř neexistující duše cítila semínko vřelého pocitu.

,,Přestaň dělat scény a pospěš si. Brzy půjdeme do Bradavic. Prý se tam objevil Harry Potter."řekl chladně.

Přišlo to dřív než čekala a o to hůř se cítila.
,,Tak táhni, já tam zvládnu dojít sama."vyplivla a potěšeně sledovala jak ta hora masa zmizela dveřmi, kterými přišel.

,,Přišlo to příliš brzy."řekla tiše a otočila se. Had se před ní vzpřímil až měla hlavu téměř na její úrovni. Někoho by to vyděsilo ale na ní to neplatilo.

,,To asi znamená sbohem,"řekla tiše a vtiskla polibek mezi její hadí oči. ,,Třeba nám v posmrtném životě bude dovoleno žít."

Možná by to vyznělo jako nesmysl ale ona jí chápe. Tenhle život nebyl jejich ale pokud je na druhé straně cokoliv... Třeba jim to poskytne druhou šanci na život. Druhou šanci a tentokrát takovou, kde bude každý dotyk opětován jiným.

,, Nezapomeň na mě."byla poslední slova co jí řekla a ta samá věta se odrážela i v těch nádherných hadích očích. Toho se báli nejvíce, že si na sebe na druhé straně nevzpomenou a budou bezcílně bloudit věčností, to by byl největší trest.

Původní nápad když se objevilo tohle téma byla už známá Petunie a Sirius, ovšem Tichošlápek mi přišel příliš málo magický. Na mysli mi následně vytanul Voldemortův věrný had o kterém Rowlingová nedávno prozradila tajemství, že je vlastně prokletá žena. Co by mohlo být více magické a jaká větší potvora je na Voldemortově straně než Bellatrix Lestrangeová?
Jsem ale docela zvědavá co řeknete na mé splnění zadání, no ale abych nezklamala...pokud bude čas zpracuji jako takový bonus můj úplně prvotní nápad s Petunii.