Stál nerozhodně před vstupem do velké síně a sám se sebou se hádal jestli vstoupit či odejít.

On tam totiž nepatří. Není odvážný Nebelvír, moudrý Havraspár či loajální Mrzimor. Je Zmijozel, co na to možná na okamžik zapomněl. Jinak si totiž neumí vysvětlit,že když ho zlaté trio zachránilo z hořící komnaty nejvyšší potřeby, neutekl do sklepení za ostatními.

Místo toho konal jako blázen a vydal se vstříc bojišti, na kterém zuřila poslední bitva války jejíž stín ho pronásledoval celým životem. Už na něj jeho matka má stejně vztek, že se rozhodl zůstat tak bylo jedno jestli k tomu přidá ještě něco.

S grácií jakou je profesor vždy učil, sesílal kletby na všechny strany až do chvíle než to Voldemort odpískal. Byl to zvláštní pocit jít s tou masou lidí ze kterých většina má teď o důvod víc proč nenávidět Zmijozel.

Takhle se dostal sem. Ve velké síni spolu byly živý s mrtvými či zraněnými, protože většina kouzelníků co zbyla neměla sílu hledat jiné místo a prostoru tu bylo více než dost.

Zvažoval to příliš dlouho, než mohl vejít dali se věci opět do pohybu. Tentokrát se už nepohybovala celá masa, jen jeden člověk co do něj vrazil když utíkal z velké síně. Neměl ani čas si ho prohlédnout když se velice neelegantně ocitl na zadku.

,,Tomu říkám móresy,"odfrkl si pobouřeně a zabodl pohled do zrzka co do něj vrazil.,, Nebelvír při zbabělém útěku vrazí do Zmijozela co boj za jeho stranu."

Mračili se na sebe ovšem jen chvíli než se Nebelvírovi v očích objevili slzy. Poslední o co stál byl plačící Weasley ale ve válce jde vše stranou. Prostě rozpřáhl ruce a se zmijozelským úšklebkem vyčkával než do něj narazilo druhé tělo. Dnes už udělal takových šíleností,že se jedná navíc nepočítá.

,,Čas vyléčí všechny rány?"zeptal se slabým hlasem a on nad tím zakroutil hlavou. Tohle je jen výmysl, kterým se snaží čisté duše lepit rány ve svém srdci.

,,Ne, jen si na tu bolest časem zvykneš."přiznal upřímně a místo aby se tím dostal do dalšího konfliktu Nebelvír/Zmijozel se muž v jeho náručí hořce zasmál.

,,Už vím jaká je kladná vlastnost zmijozelů,"řekl už více svým typickým způsobem a podíval se mu do očí. ,, Řeknete krutou pravdu stejně hladce jako by jste mluvili o počasí."

Protočil nad tím oči ale stejně se maličko usmál.
,, Já o počasí nemluvím, přijde mi... nudné."to poslední slovo vyslovil jako by to byla zakázaná kletba.

Zrzek šokovaně zalapal po dechu a očividně se chystal na výstup hodný Bradavické drama queen.

,,Peklo zamrzlo a Bradavice se otřásly v základech."řekl s pohledem upřeným do jeho tváře a i když se snažil tvářit vážně cukaly mu koutky. ,, Blaise Zabini a George Weasley mají něco společného."

Na jeden prchavý okamžik bylo pro oba zase vše správně. Oba žertovali způsobem pro ně tak typickým jako by kolem ani nezuřila válka, jenže ta se jim až příliš bolestně připomenula když se Bradavickými pozemky rozlehl hlas toho diktátora bez nosu. V tu chvíli se všichni jako jeden vydali ven a bylo po atmosféře.

Přesto ho ještě na vteřinu sevřel pevněji ve svém náručí aby jim oběma dodal odvahu k nadcházejícím událostem a pak ho začal pouštět.
Vlastně už ho napůl nedržel když mu hlavou projel geniálně střelený nápad o který se rozhodl podělit.

,, Weasley, pokud přežijeme... víceméně v celku."řekl kousek od jeho jediného ucha, ano všiml si toho.,,Tak tě zvu na máslový ležák..."

Druhou půlku už vyslovil několik kroků od něj ale stále tak blízko aby ho slyšel.
Možná je nevhodné to na něj zkoušet zrovna teď ale proč ne...
Odvážnému štěstí přeje.Stejně s největší pravděpodobností nepřežije ani tak dlouho aby mohl být odmítnut, s čím vlastně počítal.
Který Nebelvír by dobrovolně někam šel s proradným, lstivým a zbabělým Zmijozelem?

,,Beru tě za slovo, hádě."pronesl pobaveně když kolem mě probíhal aby dohnal svou zrzavou famílii.

V tu chvíli se usmál a to ani nevěděl,že za několik okamžiků se strana ke které se tak bez rozmyslí přidal vyhraje tu zatracenou válku.

Tak tentokrát už pouze 667 slov, jde to semnou z kopce ale i tak jsem asi úspěšně splnila zadání od 1queenofstory.