Vánoce, období roku kdy pojem osamělost dostává nový rozměr.

Takhle myšlenka proběhla hlavou nejmladšímu synovi Arthura Weasleyho když sledoval jak se jeho kolegové už třetí den za sebou balí před koncem pracovní doby aby mohli být co nejdříve u svých rodin.

Ani Ginny s Harrym nebyly výjimkou, už v tuhle chvíli na jejich stolech nezbývalo nic co by si mohli ještě odnést na dodělání.

Jeho věci po všem leželi stále všechny před ním a on naopak svou práci ještě zpomalil aby měl výmluvu proč tu musí zůstat déle. Na něj doma nikdo nečeká, Hermiona se tak oddala svému snu kterého chce dosáhnout, že jí doma jen překážel.

Rodinám sice ještě neřekli, že je mezi nimi konec ale on sám už měsíc přespává různě a ničemu z toho nemohl říkat domov. Ví, že kdyby se to dozvěděla matka má v doupěti dveře otevřené ale on už jim nechce být přítěží. Jednou se postavil na vlastní nohy a chce se na nich naučit stát pevně, kdyby se kvůli každému problému utíkal schovat mámě pod sukni musel by se hanbou propadnout.

Byl tam už jediný s hlavou zabořenou v nejnovějším spise když se ozvalo docela rázné zaťukání než se dveře do našeho oddělení otevřeli.

,,Harry Potter?"zeptal se hlas se silným přízvukem. Nedokázal si ho nikam zařadit. Takže musel zvednout hlavu a na narušitele svého klidu se podíval.

Byl to vysoký svalnatý muž s uhrančivýma očima. Možná by ho po těch letech ani nepoznal kdyby se mu ten konkrétní rok v Bradavicích nezapsal takovým způsobem, že na něj nedokázal zapomenout. Ovšem když přišel na svatbu Billa a Fleur ani si ho nevšiml, nutno uznat že měl v té době jiné starosti.

,, Viktor Krum..."konstatoval tiše pro sebe a teprve pak mu došlo, že by měl odpovědět.,, Harry tu není ale minuli jste se skutečně těsně."

,,Aha, to je zvláštní. Pozval mě ať přijdu kdykoliv..."řekl zamyšleně a nejistě se rozhlížel.

,, Potřebuješ něco?"zeptal se když viděl jak ta informace bývalého šampioná turnaje tři kouzelníků rozhodila.

,, Vlastně ani ne ale jsem Anglii na vánoce a nějak nemám jak zabít čas. Všichni známý mají vlastní povinnosti."přiznal docela neochotně Bulhar.

,,Tak pojď, zvu tě na ohnivou whiskey."rozhodl nakonec, protože s ním soucítil a během pár minut si zbalil věci.

,, Vážně?"zeptal se nadějně, protože očividně tomu ani nechtěl věřit.

,, Jasně, jsme na tom stejně tak proč ty mizerné svátky nepřečkat společně."

A touhle větou začali jeho nejpodivnější vánoce. Nutno ovšem podotknout, že si už nepřišel osamělí a famfrpálový chytač ho dokonce malém přiměl věřit na kouzlo Vánoc. Jak jinak by si měl vysvětlit, že nakonec dostal pod stromeček přesně to co potřeboval? Dokonce i se zlatou mašlí.

Nikdy by mě nenapadlo, že ze všech témat budou vánoční ta která málem nezvládnu. Jako nikdy jsem nebyla zrovna milovník Vánoc v běžném slova smyslu ale tohle byl masakr. Tři pokusy než vzniklo něco publikovatelného.