Ležel na studené vlhké zemi, všude páchla zatuchlina a místo ticha vše zaplňovalo řinčení řetězů a vřeštění ostatních zoufalých, uvězněných duší. Běhal mu z toho mráz po zádech ale neměl na výběr. Celé tělo ho po výslechu tak nehorázně bolelo, že neměl sílu osunout se od hlavní chodby na druhou stranu kde to není tak slyšet. Dnes se na něm Bystrozoři obzvlášť vyřadili, stačilo jim znamení zla na jeho předloktí aby se úplně přestali ovládat. Sice to nebyla zakázaná pána zla ale uměli být velice kreativní. Pak mu uzavřeli otevřené rány a zahodili ho sem. To byly veškeré ohledy jaké na něj braly.

O veškeré naděje přišel před lety ale myslel si, očividně naivně, že bude mít Brumbál tolik slušnosti aby se vyslovil v jeho prospěch když jim dělal krysu. Sice to nesmaže všechno čím se kdy provinil ale mohlo by ho to alespoň dostat z Azkabanu... Očividně ale tolik štěstí nemá.

Pak ho ale vytrhl z přemýšlení zvuk kroků. Nevěděl kolik času uplynulo, neměl šanci to zjistit ale jedno věděl. Jsou to oni, nikdo jiný k jeho cele nechodí.
V duchu zaupěl a proklínal všechny co mohl. Už tu byly zase, tentokrát dřív. Slyšel zařinčet klíče v zámku a vrzání kliky.
Neměl ani šanci znovu dat do kupy své ovládání aby jim nedopřál tu radost slyšet ho řvát bolestí.

Když ovšem dveře otevřely uviděl toho posledního koho čekal. Tedy vlastně nečekal.
Stál tam v té pitomé červené uniformě s ještě hloupějším výrazem ve tváři.

,,T-ty máš být šílený." byla jediná věta kterou ze sebe dokázal dostat. Belatrix dostala od pána zla jasný úkol, manželé Longbottomovy mají být odstraněni, dle jejího uvážení a ta chladnokrevná mrcha se vždy vyžívala v cruciatu.

,,O tobě jsem slyšel totéž, Severusi."řekl klidně a vešel do jeho cely.,,Moji kolegové si totiž neumí vysvětlit,že tě ještě nezlomili."

,,O tom si můžou nechat zdát."řekl kousavě a zkusil se alespoň kousek odtáhnout. Na jeho vkus je teď příliš blízko.

,,Už nebudou mít příležitosti, na příkaz Brumbála tě mám vzít do Bradavic."řekl klidně a natáhl ruku že mu pomůže na nohy.

,, Já to zvládnu sám."řekl tvrdě a začal se pomalu zvedat s podlahy. Nebo to alespoň zkusil.,,Co tvoje ženuška, jak se jí vede?"

,,U svatého Munga se o ní starají dobře."odpověděl a ani tentokrát jeho hlas nezakolísal, to u Nebelvíra obdivoval. Dokonce natolik,že si vážně nechal pomoc na nohy.

,,Tak vzhůru do minulosti." Řekl s úšklebkem a nedobrovolně se opřel o Franka, protože jeho vlastní tělo protestovalo proti jakémukoliv pohybu. Vedl ho budovou kde se nikdy v životě nechtěl ocitnout. Konečně se dostane ven.
Možná má ta naděje alespoň něco do sebe.