Seděl jsi na zemi. Z koutku úst ti tekl pramínek krve a pod okem se ti rýsoval monokl.

„Jeremy."

Marcus tě chtěl zvednout.

„Nešahej na mě."

A Nick.

„Jeremy, promiň."

„A ty vypadni. Přece se nebudeš zahazovat s nějakou děvkou."

Byl doopravdy zoufalý.

„Nechtěl jsem..."

„Já taky nechtěl dostat pěstí a stalo se a jen proto, protože se neumíte chovat jako civilizované osoby."

„Urážel tě."

„Zbiješ snad každého, kdo mě někdy urazil?"

„Jeremy, když jsi utekl, měl jsem strach. "

„Promiň."

Byl to hrozný nátlak.

„Miluju tě, Jeremy. Jsi dokonalý a nádherný. Prosím pojď se mnou, začneme od začátku."

„A co Riley?"

„Ta je teď přece v jeho péči."

Odfrkl sis.

„Jak jinak."

„Tak půjde s náma, ale prostě prosím..."

Marcus nechtěl mlčet.

„Ten parchant tě tu nechal!"

„Marcusi..."

„Chceš něco vědět ty mrňavej idiote? Taky tě miluju, víš? Miluju tu tvou nesnesitelnou panovačnost a taky tvůj sexy zadek. Miluju tě kurva naprosto celýho."

Byl jsi totálně vystresovaný.

„J-já nemůžu.
.
.
.
Mám vás rád oba. "

„Koho ale miluješ!? Mě si miloval, už od školy. Měl bych to být já a ne tohle hovado!"

„Nicku, prosím."

Bylo toho na tebe moc a tak jsem zasáhla.

„Bráško, pojď dovnitř, musí se to ošetřit."

A těm dvěma jsem zabouchla před nosem. Přece jen. Ty jsi byl můj, bráško.