Chtěla jsem prostě vědět, co ti to chce dát.

„Bráško?"

Ležel jsi na posteli, zakrytý peřinou. Marcus ležel na tobě. Alespoň to tak vypadalo. Pod peřinu jsem neviděla.

„Ehm, princezno, c-co tadyah dě-děláš?"

Snažil ses odtáhnout.

„Chtěla jsem vidět ten dárek."

Jenže jsi to nakonec vzdal.

„T-to asi. Asi ah nepůjde."

Byl jsi naprosto zarudlý v obličeji a oči byly podivně zamlžené.

„Co ti je?"

Dýchal jsi strašně zhluboka.

„Nic."

„Proč je Marcus pod peřinou?"

„S-spí hah."

„Hýbe hlavou, co tam dělá? Ukaž."

Úplně jsi zbledl a začal jsi rozhazovat rukama.

„Ne! Nepřibližuj se!"

Naštvala jsem se.

„Ale, bráško!"

Prudce jsi zatlačil rukama tam, kde měl Marcus asi hlavu a ozval se dávivý zvuk.

„Marcus se bojí víš, on se takhle uklidňuje, au!"

„Aha a proto ležíte takhle na sobě?"

„B-běž už spinkaach. Spinkat jo?"

„Tak dobrou."

„Dobrou."

Nepřestal ti kouřit, ani když jsem byla v místnosti. Proboha proč?