„Konečně hotovo."

Měla jsem hlad.

„Co bude k večeři, bráško?"

„Asi nic, protože někdo nebyl schopen nakoupit."

Byl rozvalený na pohovce.

„Nech mě žít!"

Rýpl jsi do něj nohou. Jen se po tobě zmoženě ohnal rukou.

„Nechápu, jak jsi mohl přežít tak dlouho."

Vysvětlení přišlo okamžitě.

„Večerka je naproti."

„Jsi takové prase."

„A ty zas strašná citlivka. "

A já už vážně umírala.

„Mám hlád!"

„Sklapni, spratku."

„Takhle s ní nemluv."

„Objednám pizzu, ok?"

„Žádný houby."

„Fájn."

„Bráško, a kde budu spát?"

„To je fakt, kde budem spát? "

Marcus se usmál.

„Jsou tu dvě ložnice. V jedný bude spát Riley a v tý druhý já a ty."

„Já s tebou nebudu spát!"

„Ani v posteli ne?... Jau!"

Sedla pěkně.

„Bráško, já chci spát sama."

Tohle jsi ode mě nečekal.

„Ale, princezno."

Nedokázal jsi mi nikdy odporovat.

„Prósím."

Rezignovaný povzdech.

„Tak fajn."
.
.
.
„Díky, sprátě."

Promiň, bráško.

„Za to objednáš sýrovou."

Bylo to pro tvé dobro.