„Slyšel jsi?"

„A co jako?"

Plesk.

„Domluvím ti tu léčbu, co pan učitel navrhl, co myslíš?"

„Nejsem nemocný."

„Jsi zvrácený šmejd."

Zasmál ses.

„A co jsi ty?"

„Co já, smrade?"

Zbrunátněl.

„Vypadalo to, že sis to přeci užíval, ne?"

Neměl jsi to říkat, bráško.

„Ty mrňavej..."

Neměl.

„Pokud já jsem zvrácený, co jsi ty? "

Proč jsi nemlčel?

„Drž už hubu!"

„Nebo co? Zase mě zbiješ?! Zase mě... "

Nedokázal jsi to říct.

„Já tě přece nebiju."

Kop.

„Přece tě šikanují!"

Plesk.

„Řekni to! Řekni jaká jsi kurva!"

„N-ne."

To tě nedonutil říct nikdy.

„Jak chceš."

Ten večer jsi za mnou přišel hodně pozdě. Choulili jsme se k sobě. Alespoň na chvíli jsme se pokusili na vše zapomenout i přes všechny ty slzy, co ti tekly z očí.