„Bráško?"

„Ano, princezno?"

„Já. Totiž. Ehm."

„Co se děje?"

„Panučitelsitěpozvaldoškolyprotožejsemseporvalasjednímklukem."

„Cože?"

„Musíš do školy."

„Proč?"

,, Porvala jsem se."

„Cože jsi udělala?"

„Musela jsem."

„Jak musela? Vysvětli mi to."

„Pan učitel ti posílá dopis, prý když je strýc zase na služební cestě."

Domluvená výmluva.

„Alespoň tohle jsi udělala správně."

„Schůzka ve škole s rodiči toho kluka. Proboha, cos mu udělala?"

„Zasloužil si to."

„Nikdo si nezaslouží, aby ho ten druhý uhodil."

Ten zklamaný výraz.

„Jenže on ano."

Ano. On ano. Mámu a tátu nikdo urážet nebude a tebe... Tebe už vůbec ne.