„Princezno?"

„Ano?"

„Jak mi tohle vysvětlíš?"

„Hmm."

„Co hmm. Propadáš z matematiky."

„Já to prostě nechápu."

„Spíš se ti nechce."

Ano, nechtělo se mi.

„Je to nuda."

„To je jedno."

„Nechci se to učit!"

„Jenže se to učit budeš."

„Ne a ne!"

Chování hodné pětiletého spratka.

„Dokud si nezlepšíš známky žádná televize a sladkosti."

„Jsi zlý! Nesnáším tě!"

Taková lež.

„Je to pro tvé dobro."

Od toho dne jsi se mnou počítal. Každé odpoledne. Příklad po příkladu. Měla jsem na tebe vztek. Na jednu stranu jsi byl hodný a milý na druhou stranu jsi dokázal být i přísný a neústupný a za to ti děkuju.