„Dobrou chuť všem!"

„Teď jsi zněl jak Santa Claus."

„Cože? "

„Jo, bráško. Nick má pravdu."

„Nemá."

„Má."

„Mám a klid."

„Spikli jste se proti mně."

„To je nesmysl, viď škvrně."

„Jasně, že né."

„Každý z vás dostane trest."

„Cože? Né!"

„Trest, Jeremy?"

Ten úchylný podtext, ach proboha.

„Jo. Sním vám celou pizzu."

„Né, bráškó. Fuj je to!"

Skoro jako rodinná idylka. Po dlouhé době jsi to byl zase ty. Po dlouhé době jsi měl na tváři pravý, nefalšovaný úsměv. Jenže to by nebyl život, aby se to všechno zase nepokazilo a stačila k tomu jediná věta.

5.4. 2017 První v kategorii povídka. Strašně moc vám děkuju. Děkuju za hlasy a za vaše skvělé komentáře, které mi vždy zlepší den :3  Moc moc moc vám ještě jednou děkuji. Jste prostě skvělí.❤️❤️❤️