„Tak už utíkej do školy, ať se pan učitel nezlobí."

„No jó."

„Vyzvednu tě ve tři, dobře?"

„Dobře."

Vyzvedl jsi mě o půl čtvrté. Nemluvil jsi. Tváře jsi měl pokryté modřinami a z očí ti kanuly slzy.
I tak jsi pro mě přišel. Víš co mě ale děsilo? Že se ti to nestalo doma jako obyčejně. Že se ti to muselo stát ve škole.