Pamatuješ, když poprvé přišla?

„Ahoj, já jsem Jessica, ale říkejte mi Jess. "

Černé dlouhé vlasy a průzračné oči.

„Ahoj, já jsem Jeremy a tohle je moje sestra Riley."

Ladná chůze a povýšený pohled.

„Těší mě."

Byla tak klidná.

„Nás taky."

Ta ledová maska.

„Za chvíli bude oběd."

„Paul tu ale ještě není."

Taková hloupá naivita.

„Snad věděl, kdy měl přijít."

Paul...

„On přijde."

„Jasně."

„Hele, kdo je Paul?"

„Můj přítel."

„Ach tak."

„Já si půjdu vybalit."

„Chceš pomoct?"

„Ne."

„Aha."

„Je jako ty, Marcusi."

„Jo?"

„Je stejně nepříjemná jako, ty."

„Škoda, že ty nejsi jako Jeremy."

„Co?"

„Stejně milá a chytrá."

„Ty..."

„Tak dost vy dva."

„Telefon! Rychle podej mi ho!"

„Nemáš nohy?"

„Ahoj, Paule. Jo. Dobře. Aha. To nevadí. Jo. Taky. Pá."

Vykašlal se na mě.

„Ale?"

Věděl jak je to pro mě důležité a i tak se na to vykašlal.

„Nepřijde."

„Jak nečekané."

„Nech mě být."
.
.
.
„Dobrou chuť."

Přece jen nebyla úplně stejná.

„Dobrou."

Stolovala jako člověk.

„Přestaň mlaskat, bratránku. Je to nechutný. "

Marcuse čekaly krušné chvilky.

„Co? Nemlaskám."

Stále byl sám.

„Mlaskáš a já ti to říkám pořád."

Podpory v jistých věcech se prostě nemohl dočkat.

„Co myslíš ty, Riley? Mlaskám?"

Já, ty a Jess.

„No?"

„Upřímně?"

„Jo, upřímně."

Neměl šanci.

„Jíš jak prase."