*dva měsíce zpátky*

,,Miluju Tě!" řekla jsem tomu nejlepšímu a nejkrásnějšímu klukovi, kterého znám. Jacob mě zase obejmul před všemi přítomnými ve školní jídelně. Docela nesnáším, když mě s ním někdo vidí. Přeci jen je to nejhezčí kluk že školy a kapitán basketbalového družstva. Všechny holky na mě žárlí.
,,Nechceš jít na bazény? Můžeš s sebou vzít i Briget a Davida." navrhl Jacob. To jsem nemohla odmítnout. Briget a David jsou spolu už téměř rok, od prváku.
,,Jasně! A moc ráda. Po obědě mám biologii a uvidím se tam s Davidem. Řeknu mu to a pak ti dám vědět." oznámila jsem mu a na důkaz toho, že opravdu pošlu SMSku, jsem vyndala svůj mobil.

,,Čau Davide!" zakřičela jsem na svého spolužáka a zároveň přítele mojí BFF, když jsem vešla do třídy na bižuli, protože nikdo ve třídě ještě nebyl. Mohla jsem si vybrat jakékoliv místo a tak jsem vybrala poslední lavici.
,,Čau Bell, máš ten úkol? Jak jsme museli popisovat ty části tý slepice?" zeptal se mě David a já si jen povzdechla. Zase nemá úkol! To je vopruz.
,,Jasně. Tady to máš. Jo, a Jacob se ptal, jestli nechceš jít s náma na bazény. Kdyžtak vem i Brig." dodala jsem, když jsem mu podávala úkol.
,,Jop! V 16:30 u pokladny!" řekl a šel si sednout ke svojí lavici. Vytáhla jsem svůj mobil a poslala vzkaz Jacobovi, že ty dvě hrdličky souhlasí. Říkáme jim s Jacobem takhle, protože když jsou spolu, pořád se líbají.

,,Ahoj zlato." řekl Jacob a dal mi pusu zezadu na krk. Od ostatních holek, které byly přítomny, jsem schytala nehezké pohledy.
,,Ahoj. Jdeš dneska zase se mnou?" zeptala jsem se s andělským úsměvem. On se usmál stejně. Asi zase myslel, jak jsme šli domů před týdnem a jaksi se uprostřed cesty začali líbat.
,,Jasně, proč ne." podle tónu jeho hlasu jsem si domyslela, že má zase něco za lubem.

,,Jacobe! Přestaň na chvíli. Vždyť jdeme do bazénu." téměř jsem křičela, ale ne z toho, že bych byla naštvaná. Jacob se rozhodl, že si že mě udělá lízátko a lízal mi krk.
,,Dobře, dobře. Přestanu. Ale za pusu!" řekl napodobeným dětským hlasem. Jen jsem se zasmála a pusu mu dala.

,,Čau hrdličky." řekla jsem těm dvoum. Tím jsem si vysloužila Davidovo propalující pohled. Jen jsem se nevinně usmála. V tom jsem fakt dobrá. Zaplatili jsme a šly jsme se převleknout do oddělených šaten. Celý zbytek odpoledne jsem si s naší partou užila. Dělali jsme různé blbosti. Prostě jako pětiletí kidi! Myslela jsem, že to nemůže být lepší.

*další den*

,,Vstala jsem dneska levou nohou." to byla první věta, kterou jsem dnes od Brig slyšela. Jasně, chápu jí, že zaspí, zapomene doma svůj notebook a polovinu učení. To se holt někdy stává.
,,Čau lásko." pozdravil mě ten krásný medový hlas od ještě krásnější osoby.
,,Ahoj, včera jsi si u mě zapomněl učebnici na fyziku, když jsme se spolu učili." řekla jsem a začala jí lovit v batohu. Brig si slovo 'učila' vyložila trochu jinak a hned se začala culit.
,,Tady jí máš." Jacob mi dál na rozloučení pusu, protože první tři hodiny nemáme spolu. To je škoda! Celou cestu do třídy na angličtinu jsem se snažila Brig vymluvit, že jsem se s Jacobem nevyspala, ale ona je tvrdohlavá a má svoji hlavu.

,,Studenti, přivítjete svojí novou žákyni. Byla bych ráda, kdyby ses nám představila." snažila se učitelka upozornit naší pozornost, a což se jí také povedlo.
,,Ahoj moji spolužáci, jmenuji se Teressa Bakerová, je mi šestnáct let, přistěhovali jsme se sem na před týdnem z Chesteru s matkou a mladším bratrem Thomasem. Miluju jízdu na koni a ráda tancuju." Tento mega dlouhý a mega nudný projev jsem poslouchala jedním uchem dovnitř a tím druhým ven. Nezajímá mě nějaká nová holka. Další žárlivou fůrii na škole nechci.
,,Ahoj, můžu si sednout vedle tebe?" z přemýšlení mě vytrhl až moc sladký hlas a ještě ten sládký úsměv. Fuj! Bože, jesli vážně existuješ, chci být momentálně slepá. Nechci, abych byla bezzubá a dostala cukrovku. Pomoc!
,,Promiň, ale tady sedí moje imaginární kamarádka, která je právě na záchodě. Takže smůla." řekla jsem úplně bez zájmu. Její tváře se nafoukly, tvář zčervenala, ale ta holka jménem Teressa nic neudělala. Asi není zvyklá, že jí někdo něco nedovolí. Je to rozmazlenec.

,,Pěkně jsi jí ukázala, kdo je tu super. Alespoň víme, jaká Teressa doopravdy je." řekl Jacob, když jsem mu vyprávěla začátek angličtiny.

,,Hele Bell, nezdá se ti, že Jacob po Teresse nějak moc kouká?" zeptala se mě Briget při obědě a ukázala pohledem na Jacoba, který seděl dva stoly od nás s Davidem a Zackem, kamarádem že třídy. Podívala jsem se směrem k Jacobovi a opravdu, Brig měla pravdu, Jacob se díval celou tu dobu na Teressu a vůbec nevnímal kluky, kteří mu něco říkali.
,,Tohle je vlastně poprvé, že nesedí u nás, od té doby,co jste spolu." řekla uvážlivě Brig a já se z hlavy snažila vyhnat špatné myšlenky.
,,Asi chce být s kámoši." hesla jsem. Ne, tohle nebyla pravda. Tedy alespoň podle mě. Ano, opravdu žárlím. Briget na to radši nic neříkala a plánovala, jak vše zjistit od Davida.

*další den*

,,Isabello! Špatné zprávy." zaznamenala jsem Brigetin hlas. Počkat, Isabello? Takhle mi říká jen, když se stalo něco opravdu vážného.
,,C-co se stalo." zeptala jsem se roztřeseným hlasem své kamarádky.
,,Pojď se mnou." řekla krátce a už me táhla na dívčí záchody.
,,Musím ti něco ukázat." zabrblala, když jsem se snažila vykroutit z jejího pevného stisku. Dovlékla mě až dovnitř a já se mohla vklidu nadechnout.
,,To, co ti teď ukážu, se ti nebude líbit. Dovlékla jsem té sem, protože tuším, jak asi budeš reagovat." vysvětlila mi její podivné chování, ale stále mi nepověděla, co mi chce ukázat.
,,A co mi chceš ukázat?" zeptala jsem se opatrně. Nic neříkala a jen vytáhla svůj mobil. Přelila ho heslem a zajela na galerii. Mezi mnoha selfie fotkami vyčnívala jedna, kde nebyla Brig, nýbrž Jacob a Teressa. Oni se líbali? Obličej semi zkřivil do bolestné grimasy a z očí se mi začaly valit slzy. V tu chvíli se mi rozbilo srdce na milióny kousíčků.
,,To bude v pořádku, klidně se vybreč. Pomůže ti to." klidný Brigetin hlas plný něhy a soucitu. Trochu mě to uklidnilo a tak jsem přestala vzlykat, jen mi tekly slzy po tvářích. Nedokázala jsem je zastavit, moc to bolelo.
,,Dnes nebudeš v jeho blízkosti. To ti slibuju." řekla Brig a objala mě. Trochu jsem se i pousmála.

,,Ahoj Brig, ahoj Bell!" ozval se vedle mě tak hlas, který mi donedávna zněl jeko ten nejlepší a nejkrásnější na světě. Po tvářích zase začalo téct pár kapek. Jacob si toho nevšimnul, protože jsem se k němu otočila zády, ale Brig má snad oči všude.
,,Vypadni Jacobe! Nemáme na tebe náladu." ozvala se Brig a na uklidnění mě poplácala na rameni. Zhluboka jsem se nadechla, protože jsem chtěla taky něco říct.
,,Brig, já to vyřeším. Dobře?" zeptala jsem se. Snad mi to dovolí, někdy je moc tvrdohlavá.
,,Dobře." odpověděla v klidu. Chci, abych mu řekla, co si o něm myslím.
,,Jsi hnusnej, víš to? Nech mě na pokoji a běž se za tou tvojí Teressou. Už mě nezajímáš. Viděla jsem tu fotku a nejsem blbá. Už včera jsem na obědě viděla, jak na ni koukáš." vpálila jsem mu to přímo do obličeje. Brig se usmívala, ostatní přítomní se na nás dívali jako na zjevení a Jacob se na mě koukal velmi nedůvěřivě, asi pochopil, že mám pravdu a nechal mě na pokoji. Dnes je ten nejhorší den.

*současnost*

Od toho dne uplynuly dva měsíce a já se cítím tak nějak divně. Cítím volnost a smutek zároveň. Když ho vidím líbat se s Teressou, chce se mi brečet. Briget zatím má krásný vztah s Davidem. Kvůli tomu rozchodu všichni Jacoba nesnáší, protože i podle ostatních byl hnusnej. Teď si žije ve vlastním světě, kde existuje jen Teressa. I když každý den trpím, je to lepší a lepší. Díky Brig, díky Davidovi a taky díky všem ostatním kamarádům ze školy.

Tak, snad se tahle jednodílovka líbila. Tento příběh je zapojen do jedné ze soutěže Hon za zlatým perem. I ta slepice tam byla xD (jen ten, kdo četl pravidla té soutěže pochopí).
Blue :-P