Třetí osoba

Čas plynul jako voda. Netrvalo dlouho a před skupinkou superhrdinů se postavila nejsilnější bytost vesmíru, která jim už šest let házela klacky pod nohy. Tato bytost je nejsilnější tvor vesmíru a má jen jediný úkol. Získat kameny nekonečna a nastavit ve vesmíru rovnováhu. Takovým způsobem, že lusknutím prstu půlku vesmíru vymaže. Thanos byl stvořený pro tento okamžik.

Mladý a zlomený chlapec stál ve svém obleku Spidermana po boku muže, kterého před několika hodinami ztratil. Od jejich hádky spolu nepromluvili. Oba trpěli, oba se milovali, ale asi jim láska nebyla přána. 

Vedle nich stál magický čaroděj, který se před několika minutami podíval díky kamenu času do různých realit a vyhlídka budoucnosti se mu vůbec nelíbila. Bylo mu jasné, jak to celé dopadne. Ale nesměl nikomu nic říct. Všichni by se lekli a tím by Thanos získal to, po čem touží.

Kousek od nich stála skupinka, která si říká Strážci Galaxie. Připojili se k Avengerům před několika okamžiky. Přesto pro ně byli ochotní umřít. Teď tu byli všichni společně jako team. Spojili se, aby porazili společného nepřítele. Všem bylo jasné, že jejich předchozí problémy jsou ve srovnání s Thanosem malicherné.

Nadešel ten čas, na který čekali. Nadešel okamžik, ve kterém se rozhodne o osudu lidstva. Tak velké břímě muselo těchto pár vyvolených nést. Nevěděli, co se děje u nich na Zemi. Nevěděli, jestli jejich milovaní stále žijí, nebo jestli jejich domov existuje. Věděli jen to, že musí Thanose porazit. I za cenu ztrát z vlastních řad.

Bojovali jak nejlépe mohli. Dávali do souboje všechno. Nebylo to lehké, ale nakonec se jim podařilo Thanose alespoň na chvíli uspat. Společnou silou se Spiderman s Iron manem snažili dostat rukavici z velké fialové ruky. Pracovali, jako by oba byli navzájem propojení. A oni také byli. Během boje si to oba uvědomili už několikrát. Navzájem si celou dobu kryli záda a zároveň o tom druhém nevěděli. Pokaždé kdy hrozilo, že jeden z nich umře, ten druhý v tu chvíli umíral s ním.

Vše se pokazilo ve chvíli, kdy dalšímu muži bylo zlomené srdce. Přesněji řečeno, Peterovi Quillovi. Zjistil, že je jeho milovaná mrtvá a nezvládl to. Začal do Thanose mlátit hlava nehlava, čímž zhatil jejich plán. Nejsilnější bytost vesmíru se probudila a tím zhasly poslední naděje na záchranu vesmíru.

Hrdinové byli rozprášeni. Jediný, kdo stále bojoval, byl doktor Strange a Iron man. Bojovali do poslední chvíle. Do doby, než Thanos probodl břicho Anthonyho Starka. 

Mladý Peter, který do té doby zachraňoval omráčené hrdiny, nahlas zakřičel. Svět se pro něj zastavil a vůbec nevnímal nic, co se kolem něj dělo. V uších mu pískalo a viděl černobíle. Zapomínal dýchat, zapomínal mrkat. Hleděl na muže svých snů, kterému pomaličku z očí vyprchával život. Ale byl moc daleko. Bylo mu jasné, že mu nemůže pomoct. Nemůže ho zachránit. Láska jeho života právě umře před jeho očima. Probral ho až hlas bojem unaveného doktora Strange.

"Ušetři jeho život a já ti ten kámen dám," řekl rezignovaně kouzelník. Bylo mu jasné, že to bude muset udělat. Věděl to už od chvíle, co se podíval do budoucnosti. 

"Ne!" snažil se ho zarazit umírající Tony. Pak už bude Thanosovi zbývat jen jeden kámen. Kámen, který se nacházel na Zemi. V hlavě robota Visiona. Pokud Thanos získá i tenhle kámen, prohráli.

Doktor dal kámen Thanosovi a naděje se rozplynula. Všem bylo jasné, že už s tím nic neudělají. Už to nemůžou vrátit. Prohráli a polovina vesmíru s nimi.

Thanos zmizel a bylo více než jasné, že míří na jejich rodnou planetu Zemi. Tony se se slzami v očích podíval na zničeného doktora.

"Proč jsi to udělal?" zeptal se ho z posledních sil.

"Jinak to nešlo," vysvětlil mu Strange. Na planetě bylo hrobové ticho. Tedy až na zvuk kroků jednoho chlapce, který běžel k umírajícímu muži.

"Tony! Tony!" křičel Peter a u toho mu z očích tekly vodopády slz. Spadl na kolena a do rukou chytl špinavou tvář svého milovaného.

"Pete, ne-nebreč," řekl Tony vážným hlasem. I teď ho ničilo, že chlapec brečí. Nechtěl si připouštět, že už se nikdy neuvidí.

"Prosím, prosím! Neopouštěj mě! Prosím! To co jsem řekl, jsem nemyslel vážně. Nikdy bych tě nemohl nenávidět! Protože tě z celého mého srdce miluji," dostal ze sebe Peter a stále držel Tonyho unavenou tvář. Musel mu to říct. Nedokázal by žít s tím, že mu to nikdy neřekl. 

"Promiň. Neměl jsem tě opouštět. Myslel jsem si, že to bude lepší. Nikdy jsem se nemohl mýlit víc," šeptal Tony a také začal brečet. Díval se jen do hnědých očí mladého chlapce a chtěl, aby byly ta poslední věc, co uvidí před svým odchodem.

"Všechno napravíme. Vrátíme se domů a zkusíme to znovu. Prosím, nevzdávej to! Zůstaň tady se mnou!"  křičel Peter jako smyslů zbavený. Nevěřil tomu, co viděl. Jeho nejhorší sny se naplnily. Opravdu viděl umírat toho jediného člověka, kterého ve svém životě potřebuje.

"Pete, miluji tě. Ano? Slyšíš mě? Miluji tě a byl jsem hlupák, že jsem ti to neřekl dřív. Ale chci, aby ses posunul dál. Rozumíš mi? Slib mi, že se posuneš dál a dovolíš si být šťastný. Slib mi, že na mě zapomeneš a zamiluješ se do někoho, kdo tě bude dělat šťastným," naléhal Tony, kterému bylo jasné, že už se domů nikdy nevrátí.

"Tohle neříkej. Vrátíme se. Oba dva," šeptal Peter, který tomu z celého srdce věřil. Už nechtěl promarnit ani vteřinu času, který jim zbýval. Naklonil se k Tonyho rtům a pořádně ho políbil. Líbali se, jako by to mělo být naposledy. Taky, že bylo. Ale polibek, i když byl plný citů tak silných, že to ostatním přihlížejícím vyráželo dech, trval jen krátkou chvíli.

Peterovi se zničeho nic udělalo špatně. Odtrhl se od měkkých polštářků a vystrašeně se podíval do očí, které miloval.

"Je-je mi nějak blbě," řekl a hlas se mu opravdu třásl. Tony malého chlapce objal a rozhodl se, že ho už nikdy nepustí. Už nikdy mu nedovolí, aby se rozdělili. Navždy ho bude držet v objetí. Muž se rozhlédl kolem sebe a vyděšeně sledoval, jak se bytosti kolem něj rozpadaly na prach.

"Miluji tě, ano? Pamatuj si to. Miluji tě," šeptal mu Tony do ucha a dál ho pevně tiskl. 

"Já nechci umřít. Tony, já nechci umřít. Prosím, já nechci umřít," opakoval Peter pořád dokola a pevně objímal to jediné, co mu zbylo. Tony už nedokázal přemýšlet. Jen poslouchal vyděšený hlas chlapce, kterého miloval. Objímal ho až do doby, kdy se mu mladé tělo rozsypalo pod rukama. V tu chvíli věděl, že vnitřně umřel také.

O několik let později

Peter se zmateně rozhlédl kolem sebe. Píchlo ho u srdce, protože nikde neviděl Anthonyho Starka. Nechápal, co se stalo. Poslední, co si pamatoval, byl divný pocit po celém těle.

"Tak si pospěšte. Musíme jít zachránit svět," uslyšel hlas doktora Strange a všiml si velkého portálu, kterým následně prošel.

A/N

Tak tohle je poslední kapitolka této knížky. Omlouvám se, že sem nenapíšu nějaký dlouhý proslov. Jsem z toho dojatá a mrzí mě, že už je konec. Ale už se to nedalo déle protahovat.

Omlouvám se všem, kterým se konec nelíbil. Měla jsem ho vymyšlený už od začátku, tak snad to chápete ♥ Zároveň chci říct, že je konec schválně otevřený a pokračování nebude.

Pokud vás knížka bavila a chtěli byste si přečíst něco dalšího z mé tvorby, směle do toho. Když už budete na mém profilu, budu ráda, když hodíte follow ♥  Psát rozhodně nepřestávám. Budu teď 14 dní neaktivní, za což se omlouvám. Jedu na tábor, kde nebude signál. Hned poté pro vás mám rovnou dvě super zprávy. Tak si během prázdnin najděte nějaký čas a občas se na ten Wattpad podívejte ♥

Samozřejmě moc děkuji všem, kdo dočetli až sem ♥ Velké díky patří lidem, kteří příběh ohodnotili hvězdičkou ♥ Dělá mi to radost♥ A největší poděkování patří těm, kteří si najdou čas a napíšou nějaký komentář ♥ Moc děkuji za všechno a snad se nevidíme naposledy ♥

Budu ráda, když se k příběhu vyjádříte v komentářích. Uvítám i nějakou tu konstruktivní kritiku, ať vím, v čem se mám zlepšovat ♥ 

Tak užívejte prázdniny a za 14 dní jsem zpět ♥

Love you 3000

Marvel_corn