Nemohla jsem uvěřit,že stojím tam,kde teď stojím. Dokonce ani to,že jsem sama od sebe utekla v jedenáct v noci,oknem pryč.
Chvilku se zdráhám,než konečně stisknu červený knoflík vedle dveří.

Už není cesty zpět.Uvnitř mám strašně těsný pocit.Pozná mě? Bude o mně stát? Vyhodí mě?
Už není cesty zpět.

Dveře se otevřeli.Jenže místo něčí,tam stál malý chlapeček. Měl velké hnědé oči.A žužlal si paleček.Hnědé vlásky měl nezbedně rozházené do všech stran.Bylo mu maximální tři roky.
Že by to byl snad.....

,,Johne!Kolikrát ti mám říkat abys neotevíral ty dveře!" Za ním se v prostoru objeví žena.Zrzavé vlasy,měla ležérně stáhnuté do drdolu.
,,Přejete si?" Optala se,když brala malého do rukou.
,,Já..Já,no....Bydlí tu....Ehm...To-Tobias?" Vykoktám ze sebe,stále hledící do tváře malého. ,,Ano..Ehm,Tobi!Pojď sem..."
Slyším silné kroky.Srdce mu začne bít rychleji a rychleji.Hrudník mám stažený a hlavou mi běhají myšlenky,Co se bude dít teď.

Je tady.Úplně stejný.Stojí vedle nich,a dívá se na mě.
Slzy se hrnou do mých očí,a stékají po tvářích.
,,Ahoj....." Povím nakonec.Hlas se mi zlomí. ,,Bože můj...Xis?" Vrhne se ke mně,a uvězní mě ve.své náruči. ,,Tolik si mi chyběla.A si strašně hezká.A vyrostla si." Kouká mi upřímně do očí. ,,U tebe se toho také,velmi změnilo,že?" ,,Pojď dovnitř.Představím vás."

,,Alexis tohle je má budoucí žena Marion.A tohle můj syn Johny.
Marion,tohle je Alexis.Má sestra."

,,Velmi se omlouvám,že jsem vás takto pozdě večer navštívila.Ovšem,jindy by nebyla možnost.Velmi mě to mrzí."

,,To je v pořádku Alexis.Velmi ráda tě poznávám. Si taková dospělá."
Posadím se na židli v kuchyni. ,,Děkuji vám za lichotku.Máte to tu opravdu hezký zařízené."

,,Tak co se děje doma?" Zeptal se,Tobi na šálkem kávy. ,,Dva dny zpátky,jsem se dozvěděla,že já i Edward jsme adoptovaní." Div se nerozkašlal,jak mu zaskočilo.
,,Cože?!" ,,Dle tvé reakce usuzuji,že jsi o tom nevěděl." ,,Tohle je docela překvapko."

Vyprávěla jsem mu vše,Co se za poslední týden odehralo.A udělal si svůj obraz o tom,že to není dobré.

,,A co děláš ty?" Usmál se. ,,Díváš se na šampióna v pouličním boxu, sestřičko."
,,Pouličním boxu?Není to nebezpečné?"
,,Jasně,že je.Ale není to nic hrozného."

,,A co ty a kluci?" Jemně jsem se začervenala. ,,No.Jeden by tu byl."

,,Trestní rejstřík?
Povaha?
Vzdělání?
Zájmy?
Jméno?"

Musela jsem se tomu zasmát. ,,Nevím o tom,že by byl někdy ve vězení.Chodí do školy s Edwardem.Říkal,že hraje forbal a jmenuje se Christian."

,,Příjmení?"

,,Ross."

Úsměv mi ztuhne.Spíše se mračí. ,,Počkej.Je takovej blond,modrý očí?"
,,Jo.Proč?"
,,A hraje FOTBAL?"
,,Jo."
,,Si si jistá?Víš jistě že ti říká pravdu?"

Proč bych si neměla být jistá?Chris má sice tajemství,ale.nelhal by mi.
Nebo snad....

Blížíme se ke konci 😊😀
Kdo má radost?
Co se asi budeš dít dál?