Když se ráno v kokonu probudila, její "průvodce", ta upocená dívka, která nejspíš v životě neviděla deodorant, šampon ani pudr, chrápala kus od ní. Otřalsla se už jen při pohledu na ni. Jak ta jí byla odporná!
Docela dlouho jen tiše seděla, když se její průvodce, která se večer představila takovým strašným jménem -Dzrojka, se začala probouzet.
"Ááá..." zívla, "tak co? Jak se spalo?"
"Blbě, děkuju..." odsekla naštvaně Stephanie.
Dzrojka se nervózně zasmála. "Klídek, nemusíš snad furt bejt tak nabroušená..."
"Tak to sory, ale já jsem tu omylem a nemám zrovna zájem bavit se s nějakou pošahanou elfkou."
"Asi tě zklamu, ale já nejsem elfka."
Tohle Stephanii trošku vyvedlo z míry. Čekala, že Dzrojka vyvrátí to, že je pošahaná, ne to, že je elfka.
"A co teda?"
"Zní to možná divně, ale já jsem potomek prastarých národů." Po těch slovech se hrdě napřímila, ale Stephanie moc nechápala. A navíc pořád viděla tu hnusnou špindíru, národy nenárody.
"Ale to je jedno," dodala Dzrojka, když viděla, jak se Stephanie tváří, "dneska ti začíná výcvik. Ty jsi měňavec, je to tak?"
"Když myslíš... Ale já ti říkám, že jsem tu omylem, jseš blbá, že to nechápeš, nebo co?"
"Klídek holka. Říkám holka, ale nechtělas bejt někdy kluk?"
"Ne, proč?"
"No, jen tak... A jak vycházíš s ostatníma?"
"Nenávidím je, stačí?"
"Z tebe úplně srší špatná nálada... A co tě na nich štve?"
"Že jsou úplně vypatlaný... To furt samý tohle a támhleto..."
"Předvedla bys mi něco, co dělaj, že jsou úplně vypatlaný?"
A Stephanie napodobila cosi, co samo o sobě nebylo nijak důležité, ale jak to tak předváděla, začala se postupně měnit v Harryho.
"Vážně jsi nechtěla nikdy bejt kluk?" zeptala se pobaveně Dzrojka. Nečekala na odpověď a odkudsi vytáhla obrovské zrcadlo, až se Stephanie podivila, kde se tam tak najednou vzalo. Ale ještě víc se divila, když spatřila svůj odraz. Vlastně už ne svůj, ze zrcadla se na ni díval Harry. Začala křičet cosi nesrozumitelného a pokoušela se ze sebe svůj obličej (nebo Harryho?) strhnout. Samozřejmě to nešlo. Sešplhala dolů z kokonu po provaze a stromu, sledovaná Dzrojkou, která se evidentně vítečně bavila. Běhala po zemi, až zahlédla  Lucy a Megan, jak se krčí v roští a hledí někam na druhou stranu. Něco ji napadlo. Pomalu se k nim kradla a všimla si přitom, že Harryho nohy tanečníka našlapují téměř stejně lehce, jako její vlastní. Ani větvička pod ní nezapraskala. Zastavila se asi pět kroků od nich a hlasitě zahvízdala. Obě dívky se otočily.
"Harry?" vyjekly jednohlasně.
"Myslíte?" pronesla svým původním hlasem.
"Stephanie?"
"Že by?"
"Co se ti to stalo?"
"To víš..." A dala se do vyprávění. Když skončila, obě dívky se na sebe podívaly, a pak naráz vybuchly smíchy.
"Co je tu k smíchu?" Stephanie tuhle reakci rozhodně nečekala. Možná trochu doufala, že se jí i budou bát.
"To je fakt schpnost za všechny prachy!" odpověděla jí Megan, zalykajíc se smíchy.
Stephanie se otočila a nakvašeně odkráčela. Cestou zpět ke kokonu kopla do kamene a udělala na Harryho nových botách pořádný škrábanec, ale bylo jí to jedno, stejně se ty modrobílé botasky promění zpátky v jednu růžovou žabku. Kdyby tak tu druhou neztratila!
Vyšplhala zpět, ignorovala Dzrojčin pobavený pohled a sedla si do kouta. Jak tak trucovala, jako to dělávala i  dřív, Harryho rysy z ní začaly pomalu ztékat a měnila se zpátky. Ale nevšimla si toho, dokud před ni Dzrojka znovu nepostavila zrcadlo.
"Tak konečně zase zpátky, pěkně vítám... Kdo to byl? S váma nepřišel..."
"Zaplať pánbůh, chcípnul cestou..."
Dál se nebylo o čem bavit, a tak i Dzrojka držela jazyk za zuby.