Setmělo se. Teď nebo nikdy, řekl si Rhys a přešel tmou ke stanu, ve kterém se zabydlela Meen. Měl přesně připraveno, co jí chce říct. Rozhrnul plachtu a zastavil se. Uvnitř se Meen právě převlékala. Její postava ho úplně omámila. Oblečená byla také krásná, ale takhle...
"Já... Přijdu za chvíli..." zakoktal.
"Ne počkej, zůstaň tu, potřebuju si s tebou promluvit..."
"Já vlastně taky," naučená řeč byla rázem pryč. Ale řekl si teď nebo nikdy. Takže:
"Já... Já vlastně... Já prostě.... Já..."
"Já taky..." usmála se na něj, jako ještě nikdo předtím.
Ani nevěděl, jak se ocitl až u ní. Najednou mu prostě visela kolem krku a svoji holou kůží se k němu tiskla. Začalo mu být horko. Hladil ji po sametových zdech. Úplně se na něj zavěsila a on se neudržel na nohou. Ležela na něm a mezitím, co ho líbala, rozepínala knoflíčky u košile a u kalhot.  Už ji nikdy nechtěl pustit, doufal, že tahle chvíle bude trvat napořád. Než ji poznal, nepřipadal si dost starý, ale teď už si to nemyslel. Přejížděl rukama po jemných křivkách jejího těla a stále se jí díval do očí. Všechen strach a šok z nich už vyprchal.  A pak se začala smát.
"Lásko..." zašeptala, "potkali jsme se včera, napadlo tě to?"
Neříkal nic, najednou si možná připadal i trochu provinile. Ale ona se tomu jen zasmála.
Ráno, když se za úsvitu rozezněla Cittiina píseň, Rhys se probudil.
Zašeptal:
"Musím jít..."
"Prosím, zůstaň tu se mnou..." očividně mluvila ze spaní.
Rychle se oblékl. Měl by se vrátit do svého stanu. Kolem už ale probíhaly přípravy na brzký odjezd.
Naposled tedy políbil Meen a vyšel ze stanu. Doufal, že ho nikdo neuvidí. Neviděl. Přišel k skupině od svého stanu a všechno bylo v pořádku. Připravil koně a sbalil stan, když v tom vyšla ze svého stanu Meen. Usmál se na ni, ale ona ho úplně ignorovala. Strhla stan a naložila ho na koně. Poté vyrazili. Rhys si na pásek připnul meč, který včera našel u kráteru. Pak vyrazil do čela za Meen.
"Tak jak je?"
"Děkuji, dobře," odpověděla mu chladně.
"A jak se spalo?"
Probodla ho ledovým pohledem. "Děkuji, dobře, jen mě tak napadá - ty ses asi moc nevyspal. Musel jsi vstávat dlouho před svítáním."
"Jen co začali připravovat odjezd."
"Myslím, že ti musím poděkovat za celý včerejšek. Ale..."
"Ale?"
Kopla patami svého koně a odjela se podívat na konec průvodu, kde vedli volné koně. Chloe se toho ujala a ty dvě si navzájem vůbec nevěřily.
Rhys si připadal strašně zmatený. Co ale? A proč s ním mluví takhle?
A co jsi čekal? šeptal mu tichý hlásek v hlavě.