Rhys konečně pochopil, co se tu děje. Nebo spíš se konečně někdo obtěžoval mu něco vysvětlit. Elfí kovář, u kterého ho ubytovali a který se představil jako Gar, mu vyprávěl legendu deseti Born to. Ne že by to Rhys slyšel poprvé, ale nespojil si to s nastalou situací. Tak trošku ho mrzelo, že není tak jeden z desítky, vždycky chtěl být jako postavy z knížky - osudem předurčený hrdina. Ale ten starý elf u něj necítil žádnou silnou magii jako u ostatních.
Ubytoval ho tedy v kovárně U zlámaného meče. Kovář nebyl vlastně ani dospělý elf, zdál se jen o málo starší než Rhys sám, ale když ho Rhys pozoroval, s jako silou buší do železa a s jakou precizností, musel ho obdivovat. Kdyby tak dokázal, aby mu pod rukama vykvétaly podobné skvosty jako Garovi!
Pozoroval ho při práci dlouho do noci. Ale když už i Gar vypadal příliš unavený a vyčerpaný, než aby koval dál, oba se vydali na kutě. Gar ho zavedl do podkroví kovárny a přitom mu vysvětloval, že normální elfská obydlí, která visí na provazech ze stromů, podkroví nemají. Kovárna však je vybudována na zemi, takže nemusí viset, tím pádem může být vršek obydlený.
"Chápeš?"
Nechápal, ale přikývl. Gar se shovívavě usmál a vytáhl ho za sebou dírou ve stropě do svého slavného podkroví. Rhys moc neočekával, a tak nebyl příliš zklamán. Natáhli se na měkkou podlahu a Rhys byl tak unavený, že v mžiku usnul. Jak je to dávno, co naposledy pořádně spal!
Celou noc ho trápily noční můry. Běžel podzemním labyrintem, za ním běžel jeho poslední test z matematiky a křičel:
"Nejsi vyvolený, máš za pět! Nejsi vyvolený, máš za pět! Za pět!"
Utíkal ale stále dál, až se dostal do slepé uličky. Na jejím konci se rýsoval temný stín v ostrém světle. A šeptal svým nezaměnitelným hlasem:
"Pojď, pojď ke mně! Nebo přijdu pro tebe, už jdu!"
Pohnul se a Rhys se s trhnutím celý zpocený probudil.
Gar už byl dávno vzhůru, dole už syčela výheň. Slezl tedy za ním.
"Špatné sny?" zeptal se kovář vesele.
"Jak to víš?" divil se Rhys.
"Co jiného to může znamenat, když někdo ze spaní křičí?" zasmál se, a podal Rhysovi šálek něčeho, co vypadalo a vonělo jako čaj. Opatrně usrkl. Chutnalo to jako něco mezi čajem a kávou. Vděčně vypil celý hrnek.
"Dnes si pro tebe přijde Meen."
"A kdo je ten Meen?"
"TA Meen. Instruktorka jízdy na koni. Na Desítku už se tohle město připravuje celé generace."
"Ale já nejsem Desítka..."
"Ale přišel jsi s nimi, to něco znamená."
Očividně chtěl Rhysovi zlepšit náladu, ale jen ho rozesmutnil. A tak Rhys, teď už nepříliš s chutí, doloknul druhý hrnek kávočaje, zatímco Gar začal znovu bušit do kovadliny.
Asi za čtvrt hodiny vstoupila dovnitř krásná mladá a vysoká elfka tmavých vlasů a ladných pohybů. Prohodila pár slov s Garem, a pak se přátelsky usmála na Rhyse.
"Zdravím, já jsem Meen."
Nedokázal ze sebe dostat nic lepšího než: "Já vím..."
Zvonivě se zasmála. "Ty jsi Rhys."
"Já vím..." vykoktal znovu. To už se smál i Gar. Elfka od něj zase odvrátila svůj zářivý pohled a znovu začala na Gara mluvit elfsky. On jí odpověděl a ona přešla k východu. Pokynula Rhysovi, aby šel za ní. Celý omámený poslechl. Venku na ně už čekali dva černí koně.
"Tohle je Lreny, ale na tu tě nepustím, schodila by tě. Poslouchá jen mě. Ale tohle je Walter. Jméno z vašeho světa, ne? O to by ti měl být sympatičtější. A je mírný jako beránek. Tak jedem!"
Vyhoupla se Lreny na hřbet, ale Rhys dál bezradně přešlapoval na zemi.
"Vždyť nemá sedlo."
"Co nemá?"
"Sedlo. Jak bych to... To je, aby se na koni líp sedělo. Dává se mu to na hřbet."
"Nepotřebuješ žádné... Jak jsi to říkal?"
"Sedlo."
"Sedlo," zopakovala a se smíchem znovu seskočila, pomohla mu vyškrábat se na Waltera, což byl téměř nadlidský výkon. Walter celou dobu klidně stál, až se Rhys začal bát, že dostal koně tělocvičného. Když se konečně uvelebil nahoře, Meen, která už také seděla Lreny na hřbetě, ji jemně pobídla patami a zmizela v lese. Rhys to zkusil po ní, ale Walter se ani nepohnul. Zopakoval to tedy silněji. Kůň ale jen posměšně zafrkal. Rhys ho tedy do slabin pořádně kopl. Walter se vzepjal a utíkal k lesu. Bohužel Rhyse nechal ležet v trávě. Za pár minut, když se konečně zvedl ze země, Meen se vrátila z hlubin lesa s oběma koňmi.
"Jak se ti tohle povedlo?" zeptala se, potlačujíc smích.
Rhys jen něco zabrblal a vrátil se do kovárny.
"To už jste skončili?" divil se Gar.
"Já jsem skončil," zavrčel Rhys a naštvaně vylezl zpět do podkroví.