Sakra, ty příšery ho dostaly. Obklíčily ho asi čtyři. Navíc neuměl nikdy moc rychle běhat. Ale k jeho překvapení ho hned neroztrhaly. Vzaly ho za ruce a nohy a vlekly ho pryč.
O kus dál stál vůz. Něco jako černý dostavník, jen bez koní. Surově ho hodily dovnitř. "Dostavník" se rozjel rychlostí velice převyšující normální rychlost dostavníku. Strašně to házelo. Až po pár minutách prudce zastavili. Dveře se otevřely a odkryly Rhysovi výhled na ten nejstrašnější hrad, jaký si dokázal představit a ještě desetkrát horší.
Tři křivé černé věže se hrůzostrašně natahovaly k obloze jako zpřelámané křivé pařáty. Hradby pod nimi, na mnoha místech pobořené, jako by vyrůstaly přímo z hory, na které byl hrad vybudován. Hory příliš prudké i pro ten ďábelský kočár. Vyvlekli ho ven, svázali mu ruce za zády a nasadili obojek a za ten ho táhli po klikaté cestičce nahoru. Jestli někdy budu mít psa, tohle mu v životě neudělám.
Po dlouhém a vyčerpávajícím pochodu dorazili před temnou hradní bránu. A ta se se zaskřípěním otevřela. Rhys dostal prudký kopanec, až vlétl po hlavě dovnitř a obličejem udělal v bahně na zemi hlubokou brázdu. Někdo ho zezadu vzal za loket, zvedl a vlekl dál. Neviděl už nic, protože měl plné oči bahna. Tedy alespoň doufal, že je to bahno.
Proč vždycky já? Co se tady vlastně děje a co tu dělám?
Zastavili se, kdosi mu nepříliš šetrně otřel obličej a on konečně zase viděl. Všude chodili zmrzačení a zmutovaní lidé. Támhle tomu roste z hlavy dlaň! Tomuhle chybí uši a prsty! A tahle má dvě hlavy! Kdyby se tak nebál, podivil by se. Ale doufal, že všechno je to jen špatný sen, noční můra, ze které se za chvíli probudí.
Stál před vysokými černými kovovými vraty. Připadala mu podivně známá, jako kdyby tu už někdy byl. Se skřípotem se začala otevírat. Rhyse ihned oslepilo ostré bílé světlo zevnitř. Po postrčení vpřed vstoupil. To prudké světlo zářilo odevšad. Za chvíli rozeznal přímo před sebou temnou siluetu něčeho, co by možná mohl být člověk v plášti, kdyby to ovšem neměřilo na výšku asi tři metry.
"Další vzorek?"
"Tentokrát něco víc, můj pane. Jeden z deseti Born to."
O čem to mluví?
"Vždyť se to nikdy nemělo vyplnit! Ta stará věštkyně na to přísahala, než jsem ji zabil!"
"Můj pane, jsme si tím jisti. Čtyři z nás sledovali celý den jeden z portálů a zjistili, že už byli označeni."
Co?
"To není možné!"
"Bohužel je, můj pane. Sedm z nás to dokonce zaplatilo životem. Čtyři zabili obyvatelé a tři zlikvidovala jedna z deseti..."
"A další zabiju já, jestli tady zítra nebude zbylých devět..."
"Ale pane...!"
"Do zítra!!!"
"A kam s tímhle?"
"Do katakomb."
"Cože?!"
Rhys už se prostě neudržel. Nerozuměl vůbec ničemu. Jakých deset? Co Born to? Ale hlavně - do jakých katakomb?!
"Teď jděte!"
Po povelu vyvlekli Rhyse pryč, aniž by mu cokoli vysvětlili. Ale než se vrata zabouchla, slyšel "pána" , jak mumlá:
"Zvláštní... Necítím z něj žádnou energii... Že by se tak rychle naučil to tak dobře maskovat?"