Rhys si připadal naprosto zmateně. Co se se všema děje? Vycítil zvláštní atmosféru. Ale nerozumněl jí, tak se znovu sklonil k mobilu. Musel ale ještě do skříňky pro učebnici. Vyšel ven. Proč Emily tak řádila kvůli takový blbosti jako to tetování? Museli ji odtáhnout čtyři... Ale kam ji odtáhli? Rozhodl se, že času má dost a je až moc zvědavý. Po cestě ze schodů potkal Owena. Nadšeně mu vykládal o událostech ve třídě. Owen se ale netvářil nijak pobaveně. Tak se ho Rhys zeptal, jestli neví, kam odtáhli Emily. Když ale Owen nevěděl, co se děje, nechal ho tam a běžel dál. Na chodbě v přízemí uviděl pět lidí. Čtyři lidi z části třídy, se kterou kontakt zrovna nevyhleedával a Harry.

"Takže kde je?"

"Á, tady má někdo starost o svoji holku... Poslouchej, je to vůbec tvoje holka? Nechová se moc podle toho."

Zbytek se začal tupě chcechtat. Harry to ale nevydržel. Prostě na jejich "mluvčího" zaútočil. Jinak se to říct nedalo. Jenže přehlédl jistou maličkost. Že čtyři jsou více než jeden. Už to do něj šili. Možná by to nebyla taková srabárna, kdyby ho nemuseli zezadu držet, jako kdyby nestačil fakt, že i samostatně byli výrazně silnější.

Když s ním skončili, ležel na zemi, z pusy mu pomalu vytékal pramínek krve a z očí promodralých monokly se mu řinuly slzy jako hrachy. Byl celý potlučený, bolestí se přímo svíjel. Rhys se odvrátil. Rád by mu přišel na pomoc, ale byl si naprosto jistý, že by nic nezmohl. Při své síle a postavě by je povalil maximálně smíchy.

Když už nic, alespoň zavolám doktora až odejdou, pomyslel si. Ale až odejdou. Když se tak na ně díval, jak kroužili kolem Harryho, kopali a strkali do něj, dostal strach. Naprosto to dodělal jeden, když prudkým šlápnutím zlomil Harrymu nos... Pak se se smíchem odebrali pryč. Rhys přeběhl k Harrymu a kleknul si k němu.

"Vydrž, zavolám doktora."

"Jdi pryč! S tím jsi měl přijít před minutou!"

Ne, před minutou by ti doktor moc nepomohl, napadlo Rhyse. Pokrčil tedy rameny a vracel se do třídy, nechávaje za sebou na zemi svíjejíciho se Harryho. Na schodech potkal Megan.

"Našel jsi Emily?"

Zakroutil hlavou.

"Sakra, něco jí nutně potřebuju říct. Tak kdybys ji viděl, vyřiď jí, že má za mnou ihned přijít, že jsem na balkóně. Nebo jestli ho potkáš, tak ať jí to vyřídi Harry."

Ta slova na něj zapůsobila jako rána bičem. Sklopil zrak o obrazovce telefonu a předstíral hru jakési taktické hry. Megan ale poznala, že to, že tu hru hraje, jen hraje.

"Ty víš, kde jsou, aspoň jeden, viď?"

"Hm, no jo, no. Já jsem ale za nic nemoh!"

"Sakra, co se stalo?"

"Jestli hledáš Harryho, je pod schodama, ale možná není v nejlepším stavu, aby hledal Emily. A jestli ví, kde je, tak ti to neřekne."

Neuvědomil si, že Megan není úplně mimo. Vlastně to tak trochu plánoval, že jí to řekne takhle. Každopádně, Megan to vážně došlo.

"No, co čumíš, pojď pro něj!"

Nikdy nevěřil, že bude poslouchat tuhle skřetici (jak jí říkali). Kupodivu mu to v tomto případě nepřipadalo tak strašné. Megan už byla v půlce schodů dolů.

"Harry, co se stalo?"

"Běž pryč, nech mě být!"

"To by mi Emily nikdy neodpustila. Pojď, zvedáme kotvy. Postavíš se sám, nebo ti máme pomoct?"