Ještě pořád se schovával za jalovcem, když kolem něj prosvištěly Chloe a Becky na tom zvířeti. Zavolal na ně, ale vzápětí zjistil, že to neměl dělat. Za nimi se hnalo asi deset příšer, které se teď zastavily a hleděly na něj s údivem a strachem. Uvědomil si, jak jim musí připadat schovaný v jalovci, na kterém ještě stále ulpívaly zbytky slizu. Ale ty příšery byly snad úplně šílené, vrhly se na něj, samozřejmě skrz jalovec. Výbuch potřísnil i Owena tím hnusným slizem a ve světlých vlasech mu zelený sliz vytvořil melíry, což si vysloužilo samozřejmě smích od dívek, které se mezitím vrátily, když uviděly nešťastný konec všech příšer, které je pronásledovaly. 

"Hej, dobře ty!" hvízdla pochvalně Chloe. 

Posadily se k němu mezi jalovce. Nemluvili, neměli o čem. najednou Becky zakřičela bolestí, jakoby jí utrhli nohu. 

"Co se děje?"

Becky ale nereagovala, byla příliš intenzivně propojena. Pak se otřásla. 

"Harry... je mrtvý..."

"Cože?!" vykřikli Owen a Chloe současně. 

"Cítila jsem, jako kdyby ze mě vyrvali část mě samotné. Prozkoumala jsem vědomí všech ostatních a na Harryho místě je jen černá díra. Emily se nad ním skláněla někde v pološeru a pak... kontakt prolomily emoce, tak silné city jsem nikdy nezažila sama, natož něčí cizí... Prostě je mrtvý..." 

Owen si připadal strašně. On měl umřít, ne Harry. On je Born to die. On by nikomu nechyběl (což si s bolestně uvědomoval). Emily se z toho brzo zblázní, na to ji zná dost, aby to věděl. 

S člověkem je to asi moc zlé, když cítí výčitky svědomí za to, že přežil, když se smrtí toho druhého neměl nic společného. 

Ale proč vlastně umřel? Vždyť nikdo nemůže umřít na to, že ho zbijí. Na zlomeninu se přeci neumírá. 

Kdyby si nehrál na hrdinu a rovnou ze školy šel do nemocnice, mohl ještě žít. 

Mohl to ale Owen ovlivnit? Že by se třeba nechal zmlátit místo něj? Ale hloupost, vždyť chvíli předtím, než Harryho zbili, sám skočil z balkónu. Kdyby mohl umřít místo něj, stejně by to přežil. 

"Viděla jsi, kde jsou?" 

"Někde pod zemí nebo v jeskyni. Každopádně je musíme jít hledat." 

"Ale kde máme začít?"

"Začněte třeba tím, že se mě zeptáte, jestli jsem je neviděl..." 

Všichni tři se otočili. Za nimi stál tvoreček, který vypadal, jako když zkřížíte trpaslíka s žábou.