Konečně jim utekl. Ještě že jsou v lese ty jalovce. Sice mu rozedraly kůži až ke kolenům, ale ty hnusný slizáci bodání nesnesou. Ještě že tak.

Když ho Becky zburcovala, měl sto chutí ji praštit. Zdály se mu tak krásné sny... Ale člověk o něčem sní a něco jiného se děje. Kdo ví, kde Lucy je a jestli si aspoň vzpomene, že existuje...

Becky ho vzbudila a křičela něco o nebezpečí, ale byl stále tak rozespalý, že jí vůbec nerozuměl. Pak se dala na útěk. Zívl a protáhl se. Hluboká noc a ona ho budí! Považoval to za zločin hodný téměř gilotiny. Ale úplně ho probral pohled na otevřenou tlamu jedné té sliznaté příšery. Rázem stál na nohou. Už pochopil, proč leží v prázdném táboře. Rozběhl se pryč. Vždycky uměl skvěle utíkat. Asi pět příšer běželo za ním. Hrál si s nimi střídavě na honěnou a na schovávanou.

Nad ránem už byl dost unavený, ale utíkal stále dál. Na louku, do lesa, na louku. Zahlédl Bethany, jak ji obkličují. Zavolal:

"Hej, Bethany!!!"

Příšery se otočily a Bethany mezi nimi proběhla. Ale pár kroků za příšerou, kterou těsně minula, se najednou prostě propadla do země. Ale Owen to nemohl nijak blíž prozkoumat, protože se teď za ním hnaly i všechny příšery, které výkřikem připravil o kořist. Kličkoval a sprintoval. Až ho napadlo zaběhnout do lesa. A k jeho štěstí na místě, kde právě teď sedí rostl jalovec. Vběhl mezi keře, přísery za ním. Aniž by měl tušení, jak na ně účinkují ostré předměty, podařilo se mu je zlikvidovat. Jen to zaprskalo a místo pronásledovatwlů byl jalovec na několik metrů od něho plný hnusného slizu.

Teď seděl mezi keři a prudce oddychoval. Celou noc běžet není žádná legrace. Lehl si na zem a zavřel oči. Řádně ho to unavilo. Za pár minut i přes adrenalin v krvi usnul. Zdály se mu tak sladké sny, že ho neprobudili ani temné stíny, které si ho nejdřív jen tiše prohlížely, pak ho jemně uchopily a odnesly do hlubin lesa.