Proč já? Ptal se sám sebe, proč vždycky já?!

Proč já dostanu vždycky nejhorší roli?

Potom, co se Emily zase zhroutila, nikdo nevěděl, co má dělat. Pak ji z Harrym vzali a odnesli do šaten, než se zas probere. Owen si nevšímal soustrastných pohledů  a rychle utekl pryč.

 No tak umřu, no. Vždyť to nemusí být hned...

Teď chtěl jen jedinou věc. Aby za ním běžela Lucy a začala ho utěšovat. Ale to se nikdy nestane. Umře bez toho, aby jí to stálo za pohled. Ocitl se zpátky na balkóně, nikdo tam už nebyl. Nevěděl, proč šel právě sem. Prostě si sedl na zem a plakal. Doufal, že nikdo nepřijde. Bohužel, přišel. Harry. Owen rychle otřel slzy, aby si jich Harry nevšiml.

"Můžu si přisednout?"

"Můžu ti to zakázat?"

"Děje se něco?"

"Kromě toho, že umřu?"

Přestávalo ho to bavit. Harry ale mluvil dál.

"Becky taky není slepá. Třeba to nebude tak strašný. Navíc, umřít musíme každej."

"Ale proč zrovna já mám tu schopnost umírat?!"

Harry to konečně pochopil.

"Dobře, nechám tě se s tím vypořádat, ale pamatuj, že nikdy nemusíš být úplně sám.

Odešel. 

Kdyby tak věděl, proč on není úplně sám, napadlo ho. Vzpomněl si, jak před půl rokem romluvil Emily, aby tady z toho balkónu skočila dolů...

Tak proč to neurychlit?

Jednou nohou už stál na zábradlí, pak druhou, hluboký nádech a pohled dolů. Už už se převažoval dopředu, když se za ním ozvalo velitelské:

"Co si myslíš, že děláš?!"

Lucy...