Další den se Lucy probudila, zatímco Barbie, která se představila jako Brienn, ještě spokojeně pospávala. Večer v Lucy vzbudila tak strašný odpor, že se to slovy nedá téměř popsat. Proto vyhlédla ven a když zjistila, že slunce vychází, naklonila se nad Briennino náušnicemi ověšené ucho a z plných plic zakřičela:

"BUUUDÍÍÍČEEEEK!!!!!!"

Brienn se bou škubla, probudila se, pak jí došlo, kdo za to může a než se Lucy vzpamatovala, už ji od facky pálila tvář.

"Nech mě spát!!!"

Á, Barbie se zlobí, pomyslela si Lucy. Sledovala, jak rozzuřená Barbína znovu pomalu usíná, a pak se tiše vykradla z kokonu. Sešplhala po laně a kmeni na zem. Posledních pár metrů seskočila, protože byla líná slézat po žebříku. Dopadla měkce jako kočka do mokré trávy. Vydala se na průzkum.

Po pár krocích ale zastavila a pobaveně sledovala, jak se Megan snaží o podobný akrobatický kousek, ale nějak se jí nedaří. Nakonec musela lano průekonat stylem visící lenochod, po stromě sklouzla a s hlasitým žuchnutím dopadla na zem jako pytel brambor. Lucy si povzdechla a šla ji zvednout. Ale Megan už zas stála na nohou a vykřikovala hesla jako Trpasličí komando vede! a tak podobně. 

Z povzdálí je ale kdosi sledoval. A ten někdo...