"Co si myslíš, že děláš?!"

Owen se ohlédl. Vypadal vyděšeně.

"Co tady chceš? Nemáš být náhodou na hodině?"

Všechno se událo tak naráz, že Lucy pořádně nepostřehla co se přesně stalo. Najednou bylo prostě zábradlí prázdné. Vrhla se k němu a viděla dole Owena s rozhozenýma rukama ležet na zemi pod schody. Běžela dolů. Cestou brala schody po třech.

Jaké bylo její překvapení, když na ni Owen čekal v prvním patře.

"Ty nejsi...?"

"Prý ještě nenastal správný čas."

Později se dozvěděla, jak přesně to bylo. Každopádně Owen žije... Další problém, který ji čeká...

"Proč...?"

"Stejně umřu, tak proč to oddalovat?"

Na to neměla odpověď. Možná i proto, že si skoro přála, aby se dole rozbil na tisíc kusů jako hrnek vržený ze stolu. Možná proto, že nevěřila na zázraky. A možná kvůli tomu, co nebylo řečeno. Že to bylo i kvůli ní.